Byl už poučen o cestě Páně, mluvil s velikým nadšením a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův. Začal neohroženě vystupovat v synagóze. Když ho uslyšeli Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží cestu. (Sk 18, 25-26)
Žid Apollos byl jistě velkým přínosem pro církev. Spojoval přirozené obdarování (výmluvnost a přesvědčivost) s nadšením a porozuměním pro Boží věci. Takové Apolly by potřebovaly dnešní sbory jako sůl. Ovšem ani Apollos nebyl dokonalý. Při jeho kázání v synagoze si Priscilla a Akvila (zkušenější křesťané než Apollos) všimli jedné věci, kterou Apollos neznal a potřeboval s ní být seznámen. V tomto jsme Apollovi podobni snad všichni. I přes své nadšení, poznání a roky nabytými zkušenosti, přece jen někdy chybujeme v duchovním hodnocení či poznání Božích pravd. John Wesley vyprávěl o jednom muži, kterého jen málo respektoval, protože ho považoval za lakomého a chamtivého. Jednoho dne, když tento člověk přispěl jen malým darem vážené charitě, ho Wesley veřejně kritizoval. Po této příhodě přišel muž k Wesleymu osobně a řekl mu, že žije o pastináku a vodě už několik týdnů. Vysvětlil, že před svým obrácením nadělal spoustu dluhů. Nyní tím, že škudlí na všem a nekupuje nic pro sebe, vyplácí své věřitele jednoho po druhém. „Kristus ze mne učinil čestného muže,“ řekl, „a tak s těmito všemi dluhy, které musím zaplatit, mohu dát jen malý dar nad svůj desátek. Musím se vyrovnat se svými světskými bližními a ukázat jim, co může milost Boží způsobit v srdci člověka, který byl kdysi nepoctivý.“ Wesley se potom tomu muži omluvil a poprosil ho o odpuštění.
Pavel Novosad (Zlín)
