Slova života - zamyšlení na každý den

22.11.2020

Individuální přístup

Klademe vám na srdce, bratří, kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost. (1Tes 5,14)

Když člověk uvěří v Ježíše Krista a stane se Božím dítětem, neztratí tím svoji individualitu a nezíská dokonalost. Musí zápasit s negativními stránkami své přirozenosti – a její projevy bývají velmi rozdílné. Stejně tak rozdílný musí být i přístup k těmto lidem ze strany těch, kteří mají jejich život pozitivně ovlivňovat.

Neukázněnost je problémem lidí, kteří vyrostli bez pravidel, chaoticky, často i sobecky. V některých případech je to problém způsobený výchovou, v jiných případech spočívá hluboce v povaze. Ale život v církvi není o sobectví a individualismu, ale o vzájemné lásce a společném obecenství – a to nutně předpokládá ukázněnost. Neukázněný člověk potřebuje napomínat a učit ukázněnosti, a to ve všech oblastech života: v rodině, v zaměstnání, v sousedských vtazích i v církvi.

Zcela odlišný problém je u malomyslných. Jsou nesmělí, bojí se, že nezvládnou své úkoly, trpí pocitem méněcennosti. Na první pohled mohou působit dojmem pokory, ale pokora a malomyslnost jsou zcela odlišné vlastnosti. Malomyslný člověk potřebuje osobní povzbuzení, často i pomoc, aby se začal něčemu věnovat. Potřebuje také poznat svou hodnotu v Božích očích i vlastní poslání v církvi. A především potřebuje mít kolem sebe lidi, kteří ho umí povzbudit.

Slabí lidé ve své podstatě nejsou vzpurní ani lhostejní; jsou to lidé slabé vůle, kteří se těžko vymaňují ze svých návyků a vzorců chování. Jsou v tom jako děti, které chtějí, ale nedokážou; slíbí, ale nedodrží. Někdy jsou takoví lidé pro ostatní velkou zkouškou shovívavosti a trpělivosti. Pokroky ve zvládání jejich problémů jsou pomalé a je velkým nebezpečím, že ostatní to s nimi vzdají v domnění, že nemají o změnu svého života zájem. Ale oni především potřebují pomoc; potřebují, aby se jich někdo ujal a trpělivě je vedl životem.

I apoštol Pavel se setkal s různými typy věřících a radí, jak se k nim chovat. Na různé typy lidí neexistuje žádný univerzální přístup, protože jedni potřebují napomenutí, druzí povzbuzení.