Nedělal však, co je v Hospodinových očích správné, jako kdysi jeho otec David, ale řídil se způsoby izraelských králů. Vlastního syna dokonce nechal provést ohněm podle ohavných zvyklostí národů, které Hospodin vyhnal před syny Izraele. (2Kr 16, 3)
Král Achaz – judský král v průběhu svých 16 let kralování prožíval patrně věci dobré i obtížnější. Měl touhu prožívat to dobré a chtěl to jistě i pro své děti. Touha po tom, aby se mu dařilo, byla veliká a myslel si patrně, že když se okolním národům daří, znamená to, že jejich bohové jim dopřávají zdar a Bůh jeho národa na něj asi zapomněl. Byl zaměřen na úspěchy, byl zaměřen na požehnání víc než na samotného Boha. Bylo to plodem jeho sebelásky. Obětoval a pálil kadidlo na posvátných výšinách, návrších a pod kdejakým košatým stromem. Vydával se z Jeruzaléma do okolí a myslel si asi, že když bude na návrších, tedy na vyvýšených místech provádět oběti a pálit kadidlo, bude tam blíže bohům a bohové jej vyslyší. Už neměl touhu mluvit s Hospodinem v chrámu. Raději se rozhlížel po cizích zvycích a po cizích oltářích. Udělal pro svůj úspěch vše. Dokonce byl ochoten to nejdražší, co měl, svého syna, předložit jako oběť Molochovi. Udělat ze svého dítěte oběť božstvu? To byl čin, který Bohu neudělal radost a čin, který jej ještě více „zavázal“ cizím bohům. Achaz je pro nás obrazem člověka, který vrší další a další špatnost a hřích na „své“ cestě. Byl schopen ničit vybavení chrámu, a nakonec chrám i zavřít.
Každý z nás chce být úspěšný a mít se dobře. Rozhlížet se po jiných zdrojích požehnání může být pro nás stejně nebezpečné, jako pro Achaza, který ovšem svoji hříšnost a špatnou cestu nejspíš nerozpoznal.
Pro mě i pro Tebe je tu ovšem výzva od Hospodina: Iz. 55, 6 „Hledejte Hospodina, dokud je k nalezení, volejte k němu, dokud je blízko.“
Petr Málek (Šumperk)
