Slova života - zamyšlení na každý den

5.7.2020

Jak moc si užíváme společenství v církvi?

Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mě vypravíte na další cestu, až aspoň trochu užiji radosti ze společenství s vámi. (Řím 15,24)

Pavel byl neustále ve své apoštolské službě. Prodělával námahu cestování, pronásledování od nepřátel i všelijakou nouzi. Také vlastní duchovní služba v nově založených sborech byla namáhavá. Popsal ji ve svých dopisech jako duchovní boj na modlitbách, v postu, bezesných nocích i slzách. A nyní má namířeno do zcela nové oblasti, do nejzápadnější části Římské říše. Ale nejdříve se chce zastavit v Římě, kde si chce trochu užít radosti ve společenství s bratry a sestrami. Dobře si všimněme těch slov: „aspoň trochu“. Jeho touha by byla i větší, ale on již myslí na svoji další službu. Trochu potěšení ve sboru a hodně služby mimo sbor – tak tomu bylo u apoštola Pavla.

V jakém poměru je to v našem životě? Nejspíš naopak. Hodně služby ve sboru a málo mimo sbor. I když jistě ne každý má takové povolání jako apoštol Pavel, nemůžeme si omluvit službu mimo sbor blížící se nule. Přece misie, svědectví, přátelství s nevěřícími s cílem služby – to se týká nejen misionářů. Užívat si jen závětří sborového života, společenství s blízkými věřícími – tím poslání věřících nekončí. Když je čas věřícího pohlcen vnitrosborovými aktivitami, je přirozené, že na službu mimo sbor již čas nezbývá. Ale není to jen otázka času; jde spíše o to, k čemu tíhneme, co je touhou našeho srdce: nakolik si chceme „užívat“ sborového společenství a nakolik chceme konat nelehkou službu lidem mimo sbor.