Slova života - zamyšlení na každý den

28.3.2020

Jeden z Dvanácti se stává zrádcem

Tehdy šel jeden z Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil. (Mat 26,14-16)

Jidáš je záhadnou, těžko pochopitelnou postavou Bible. Kontrast mezi tím, čím byl a čím by ještě mohl být, a tím, čím se stal, je tak propastný, že v historii lidstva nemá obdobu. Mohl se stát jedním z dvanácti apoštolů a jednou usednout na trůn a soudit jedno z pokolení Izraele (Mat 19,28). Místo toho se stal zrádcem Mesiáše a skončil jako zoufalec a oběšenec. Ježíš o svém zrádci řekl, že by bylo pro něho lépe, kdyby se vůbec nenarodil (Mat 26,24).

Postava Jidáše zaměstnávala některé křesťany natolik, že chtěli odhalit záhadu jeho počínání a někteří mu dokonce připsali pozitivní roli jako tomu, kdo přece také naplňoval Boží plán spasení. Ovšem Ježíš jasně odděloval to, co se musí stát, od osobní role zrádce, o kterém řekl: „Běda tomu, který Syna člověka zrazuje (v. 24). Někteří si vysvětlují jednání Jidáše tak, že svojí zradou chtěl vyprovokovat Ježíše, aby se konečně ujal své role Mesiáše. Bible však takové vysvětlení ani v nejmenším nenaznačuje.

O dvou věcech, které podávají vysvětlení jeho hrůzného činu, však Bible přímo mluví. Tou první je jeho vztah k penězům. Velekněží se zeptal: „Co mi za to dáte?“ Jan také zaznamenal jeho nepoctivost při spravování společné pokladnice a přímo ho nazval zlodějem (J 12,6). Druhou závažnou skutečností bylo, že do Jidáše vstoupil satan (J 13,27). Lze říci, že od té chvíle byl již schopen čehokoliv, i chladnokrevně dovést zatýkající k Ježíši a označit jim ho svým polibkem.

Vyvstává však otázka, nakolik v této chvíli měl ještě Jidáš odpovědnost za své jednání a nakolik už byl jen loutkou v rukou satana. Nepřehlédněme skutečnost, že vstoupení satana do Jidáše bylo až v poslední fázi realizace jeho úmyslu. Jeho situaci můžeme přirovnat k tomu, když se někdo rozhodne k vraždě, ale před realizací si dá pořádnou dávku alkoholu; jeho jednání je již ovlivněno alkoholem, ale vlastní úmysl vraždy vznikl nezávisle na něm.

Láska k penězům, ale také touha po společenském postavení nebo povolování žádostem těla – to všechno může být spouštěčem, který dovede člověka až k tragickým koncům.