Slova života - zamyšlení na každý den

13.6.2020

Jediná naděje pro hříšníky

Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. (Řím 5,8)

Běžná životní zkušenost je taková, že nikdy nic nedostaneš zadarmo, vše si musíš nějak zasloužit. A pokud přece jen od někoho dostaneš dar, tak je to kvůli příbuzenskému vztahu nebo nějakým sympatiím. Žel, takové uvažování se promítá i do vztahu k Bohu. Lidé usilují o Boží přízeň, a pro získání Božího požehnání a pro život v nebi jsou ochotni i něco udělat. Jinak si to ani neumí představit.

Jednou jsem měl vážný rozhovor se svým přítelem, který se snažil „užít si života“, ale současně měl v srdci i touhu po Bohu (nebo spíše strach z Boha?). Vedl jsem ho k zásadnímu rozhodnutí pro Boha. Překvapila mě jeho odpověď: „Vím, že můj život není v pořádku – musím se nejdříve polepšit, pak budu moci k Bohu přijít.“ Jaký je to zásadní omyl a nepochopení Boží lásky! Člověk si chce napřed něco zasloužit, aby ho Bůh měl za co odměnit.

Člověk si chce Pána Boha předcházet, ale je to naopak; Bůh si předchází člověka. Prokázal svou bezvýhradnou lásku tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Bez našich zásluh, bez našich podnětů, bez našeho předcházení. Boží láska je vždy první! „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ (1J 4,10) Tuto skutečnost ničím nezasloužené milosti vyjádřila reformace slovy „sola gratia“ – pouhá milost. Žádné zásluhy, žádné sympatie, žádná přízeň pro ty hodnější; Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.