A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: „Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve, než budu od tebe vzat.“ Elíša řekl: „Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!“ Elijáš mu řekl: „Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se.“ (2Kr 2, 9-10)
Pozemská pouť proroka Elijáše a jeho služba mezi izraelským lidem se blíží svému závěru. Hospodin chtěl vzít Elijáše ve vichru vzhůru do nebe, jak čteme v úvodu dnešního biblického vyprávění. Elijáš na své cestě není sám, je s ním jeho prorocký žák Elíša. A ačkoliv chce být Elijáš sám, právě v očekávání svého vzetí do nebe, Elíša se nenechá přesvědčit, aby dopřál Elijášovi trochu soukromí. Až se zdá, že Elíša neví, co se chystá, jen tvrdohlavě nechce Elijáše nechat osamoceného.
Že chce Hospodin vzít Elijáše do nebe však nebylo, jak se zdá, mezi prorockými žáky tajemstvím. A když o tom někteří proročtí žáci chtějí mluvit s Elíšou, zjišťujeme, že Elíša dobře ví, co se chystá. Elíša stejně tak dobře ví, proč nechce Elijáše opustit. A je ochotný hrát hru na nevědomost, dokonce ostatním prorockým žákům nařizuje mlčet v této věci. Není to bezdůvodné, Elíša sleduje cíl, kterým je získat moc a milost Boží. A Elíša věří, že klíčem je být do poslední chvíle vedle Elijáše. A tomu Elíša vše podřizuje. Nenechá se odstrčit, nenechá se odbít. Elíša tak vyniká cílevědomostí nad jinými.
Nakonec Elijáš vzdá snahy nechat Elíšu někde za sebou. Za pomocí svého pláště, kterým udeří do vody Jordánu, přejde s Elíšou řeku a za sebou nechají ostatní prorocké žáky, kteří je z dálky sledovali. A tehdy se Elijáš zeptá Elíši, co pro něj má udělat, než od něj bude vzat. A Elíša ví přesně, co bude od Elijáše žádat: „dvojnásobný díl tvého ducha“. Nežádá bohatství, majetek, dlouhověkost ani nic podobného, žádá dvojnásobný díl ducha. Těžkou věc Elíša žádá, jak řekl prorok Elijáš. Snad je to až troufalost, ale Elíša je ochotný udělat vše, aby se jeho přání naplnilo. Elíša je tak ukázkovým příkladem člověka, který má cíl, člověka, který ví, co chce, usiluje o to a je vytrvalý ve své snaze.
Elijáš mu dává slib, že když bude při jeho vzetí do nebe, stane se mu, jak žádá. A to je zásadní moment příběhu. Elíša má cíl, má vytrvalost, usiluje, ale pokud Bůh nedá, aby byl v Elijášově blízkosti při vzetí na nebe, nebude mu to nic platné. Cílevědomost je užitečná, stejně jako vytrvalost a usilování o dosažení cíle. Úspěch však nakonec záleží na Bohu, jak pravdivě připomíná apoštol Pavel v Listu Římanům 9, 16: „Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.“ Na to nikdy nezapomínejme. Usilujme, buďme vytrvalí, podobně jako Elíša, ale nezapomeňme, že jedině Bůh nám může dopřát úspěch.
Luděk Šíp (Pardubice)
