Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa. (1J 2, 1-2)
Včera jsem zmínil, že vyznání je jednoduché, navíc je zdarma (nás nic nestojí). To ale neznamená, že je bezcenné, ba naopak je velmi drahocenné. Vykoupení stálo mnoho, stálo život Božího Syna. Ježíš Kristus musel projít cestu utrpení a ukřižování. Bůh Otec jej vydal na potupnou smrt. Jestli jste rodiči, tak si to aspoň trochu umíte představit. Dát život svého dítěte za někoho jiného. Za „dobrého“ člověka to by ještě šlo, ale za hříšného, zkaženého to sotva. „Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“ (Ř 5,7-8) Tak veliká je Boží láska a milost. A nikdo z toho není vyloučen, viz slovní spojení „hříchy celého světa“ nebo „za všecky jej vydal.“ (Ř 8, 32)
Jan vyzývá, abychom nehřešili, ale připouští možnost zhřešit. Možná to vypadá jako slovíčkaření, ale má to své vysvětlení. Hřešit znamená stále žít v hříchu, hříšný návyk (lze označit jako nedokonavý vid). Kdežto zhřešit znamená jednotlivé selhání, podlehnutí (dokonavý vid), i když i to se může opakovat. Takže by nás to nemělo překvapit, že „občas“ selžeme, podlehneme, zhřešíme, avšak i to máme vyřešit vyznáním. A nakonec máme nejlepšího přímluvce Ježíše. On se za nás přimlouvá, abychom obstáli nebo měli sílu vstát a jít dál.
Jiří Marek (Ostrava)
