Slova života - zamyšlení na každý den

21.7.2020

Ježíš přináší pokání

… toho (Ježíše) Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. (Sk 5,31)  

Apoštolové opět stáli před kněžími, obžalováni z toho, že zvěstují Ježíše. Nezalekli se však, ale využili to jako skvělou příležitost ke svědectví o Ježíši nejvyšším židovským náboženským představitelům. Připomněli jim jejich zodpovědnost za zabití Ježíše (v. 30); neohlašují jim však Boží soudy, ale nabídku Boží milosti. Jak je to úžasné, že Bůh v první řadě nabízí pokání a odpuštění.

Co ovšem znamená slovo „pokání“? V doslovném překladu z řečtiny označuje změnu mysli. Nejde jen o změnu jednání, ale o změnu životního postoje, změnu motivů jednání. Když třeba člověk přestane krást jen proto, že se bojí, aby se znovu nedostal do vězení, tak to není pokání; je to změna vyvolaná obavou, že se mu to nevyplatí.

Opravdové pokání je tedy hluboká změna, dotýká se srdce člověka, a je proto namístě si položit otázku, nakolik jsme takové změny schopni. Bible často vybízí k pokání – a to může vytvářet dojem, že je to něco, co plně závisí jen na člověku. Jistě, člověk má zodpovědnost přijmout výzvu k pokání, ale nesmíme u toho pominout skutečnost, že i k pokání člověk potřebuje Boží milost, nemůže se k němu dopracovat nezávisle na Bohu.

Apoštolové svědčili kněžím, že Ježíš přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. V jejich svědectví poznáváme komplexnost pokání. Nezáleží výlučně jen na člověku; je to také Boží dar, který přinesl Ježíš. I když člověk musí činit pokání, ten první předpoklad k tomu dává Bůh. Když se křesťané v Jeruzalémě dověděli o tom, jak pohané v Cesareji uvěřili v Ježíše Krista a přijali dar Ducha svatého, radovali se z toho, že „i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli věčného života“ (Sk 11,18). Je to vždy Boží milost, když Bůh povolává člověka k pokání, odpuštění hříchů a novému životu.