Neboť člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. (L 19, 10)
Na tomto příběhu můžeme krásně vidět, že ani největší spodina obyvatelstva není pro Ježíše cizí. Stoloval s hříšníky a teď volá toho nejhoršího hříšníka v tehdejší společnosti.
Zároveň lze vidět, že Ježíš o nás ví. Strom, na který Zacheus vyšplhal, mohl dosahovat až 15 metrů, ale Ježíš ho nepřehlédnul a zavolal ho k sobě, aby u něho mohl přebývat. Stejně tak Ježíš povolává nás, abychom mu mohli posloužit.
Ježíš Kristus mluví o nějakém Synu člověka, ale to je pouze jedno z mnoha hebrejských označení pro Mesiáše. Mluví zde tedy o sobě samotném. Je zajímavé vidět, že Ježíš o sobě častokrát mluví ve třetí osobě. Můžeme se zeptat, proč to dělal? Možná proto, aby Jeho slova byla zjevena později po Jeho oběti a ta samotná oběť mohla být dokonána.
Pán Ježíš přišel proto, aby „hledal a spasil, co zahynulo.“ (L 19, 10b) Zde mluví samozřejmě o nás hříšných lidech. My jsme byli mrtví ve svých hříších, ale náš Pán Ježíš Kristus přišel a spasil nás. Našel nás, když nás hledal. Znovuzrodil nás, když nás spasil. Zachránil nás od věčného utrpení, které si zaslouží každý, kdo kdy přestoupil Boží přikázání, což je každý člověk v dějinách lidstva kromě Ježíše.
Když se nad tímto veršem zamýšlím, tak si všímám toho, že tento samotný verš je Evangelium. Je to ta dobrá zpráva. Potvrzení toho, že zde byl Mesiáš, který přišel na tento svět a dal svůj život za mnohé hříšníky. „Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.“ (Mt 26, 28) Děkujme mu, že přišel zachránit a zavolat k novému životu i nás.
