Slova života - zamyšlení na každý den

1.7.2020

Kdo je ten slabý ve víře?

Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? (Řím 14,10)

Pokud jsi zaujatý proti přísným zákoníkům, tak tuto úvahu raději nečti! Mohla by tě pokoušet, abys ji použil proti nim, a to není jejím cílem. Raději si znovu přečti předchozí zamyšlení o křesťanské snášenlivosti.

Pavel se zde zmiňuje o věřících, kteří se pro Pána ledačehos zřekli a žijí přísným životem. Nejedí maso, odmítají alkohol a světí i nějaké dny navíc (v. 2, 3, 5, 21). Jsou horliví, obětaví, nepěstují žádné levné křesťanství. Ve své horlivosti se snaží tato pravidla života prosadit i u ostatních. Zdálo by se, že jsou to křesťané zásadoví, silní ve víře. Ale asi k velkému překvapení některých čtenářů Pavel tyto křesťany označuje jako „slabé ve víře“.

Nejednou jsem se setkal s tím, že někteří křesťané oceňují horlivost a obětavost, aniž by rozsuzovali, z čeho ta horlivost pramení a k čemu vede. Ne každá horlivost je projevem duchovnosti, ne každá oběť je bohulibá. Sebekázeň, sebezapření, obětavost – to jsou jistě vlastnosti v životě křesťana žádoucí. Apoštol Pavel se však zmiňuje i o těch, kteří si libují v poníženosti, sebeponižování a asketické zdrženlivosti, a varuje před tím (Kol 2,16-23). Proto je tak důležité rozpoznávat motiv jednání u sebe i u jiných – aby moje zásady vycházející z domnělé silné víry ve skutečnosti nepramenily ze zákonictví a ze slabé víry.