Protože se nedrželi mých řádů a znevažovali má nařízení, znesvěcovali mé dny odpočinku a vzhlíželi k hnusným modlám svých otců. A tak jsem jim dal nedobrá nařízení a řády, skrze něž nebudou mít život. (Ez 20, 24-25)
Potom co se Bůh dal Izraelcům poznat v Egyptě a vyvedl je z něj, přivedl je na horu Sinaj, kde jim dal svůj zákon. Kdyby se těmto věcem věnovali, měli by podle nich žít. Byli by svatí, zdraví a šťastní. Sobota nebyla zákonem, kterým by mohli získat život, ale spíše důležitým znamením smlouvy mezi Bohem a Izraelem. Již první přikázání, že nebudou mít jiného boha kromě Hospodina, další modloslužbu zapovědělo. Přestože sepsání zákona bylo provázeno viditelnými znameními, která vzbuzovala bázeň, tak se Izrael proti Bohu na poušti vzbouřil. Vrcholem bylo, když podlehli strachu z obyvatel zaslíbené země a odmítli do ní vstoupit. Přestože se Bůh zapřísáhl, že do Boží země nevstoupí a celá jedna generace pomřela na poušti, Bůh umožnil pro své jméno vstoupit do zaslíbené jejich dětem. Boží výzva se přenesla k příští generaci, aby nechodili v nařízení svých otců, nezachovávali jejich soudy a neposkvrňovali se jejich modlami. Naopak měli uznat, že Hospodin je jejich Bůh a chodit v Jeho nařízeních a připomínat si sobotami Jeho smlouvu. Žel ani pokolení narozené a vyrostlé na poušti se nepoučilo z Božího soudu nad jejich rodiči a neposlouchalo Boha. Jen kvůli svému jménu a svědectví pohanům je Bůh nevyhladil a uvedl do zaslíbené země. V pozdním období poušti Bůh sdělil Izraeli, že pokud budou setrvávat v neposlušnosti a vzpouře, rozptýlí je mezi národy. Ezechiel a starší, se kterými Ezechiel mluvil, zažili splnění této přísahy. Protože Izrael odmítl Boží zákon, Bůh je nechal žít pod zákonem jiných národů, které nebyly dobré. Bůh je dal napospas zvykům a následkům náboženství, které si zvolili. Izrael sloužil a vzdával čest pohanským modlám. Byli prohlášeni za nečisté a vedlo to k jejich zpustošení. Smyslem nebyla zkáza, ale poznání, že Hospodin je Bůh.
V člověku dobro nepřebývá. Bůh ho nechává napospas jeho modlářství a svévoli, které ho přivádí do zkázy. Padly kvůli tomu celé generace, národy a říše. Těžko lze tedy očekávat, že ta naše, která žije ve vzpouře proti Bohu, přežije. Demokracie, jako vláda člověka, se těžko může poddat Bohu. Boží vůlí není zkáza, ale poznání Boží lásky a milosti. Cesta návratu je v pokání.
Tomáš Pacovský (Kraslice)
