Nebudete už dělat to, co zde děláme dnes, co každý sám pokládá za správné. Dosud jste totiž nevešli do místa odpočinutí a neujali se dědictví, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (Dt 12,8-9)
Kdo nebo co určuje, co je správné nebo špatné? Mojžíš píše Izraelcům, že až vstoupí do země zaslíbené, vejdou do odpočinutí a ujmou se dědictví, které pro ně má Bůh Hospodin již připravené. Přikazuje jim, aby nesloužili cizím bohům, kterým sloužili lidé této země, ale aby přinášeli oběti jedinému skutečnému Bohu, který je vyvedl z egyptského zajetí a dovedl přes poušť do země zaslíbené. Co je našim dědictvím? My již neputujeme pustinou do země zaslíbené. Naším dědictvím je život věčný, který máme jen a pouze díky oběti Pána Ježíše Krista. On zaplatil tu nejvyšší cenu, abychom my mohli vejít do odpočinutí a mít spoluúčast na jeho dědictví v království nebeském. V Kristu máme veškerou naději, dědictví i odpočinutí. Po přijetí Ježíše, jako našeho osobního spasitele, umírá naše staré já. Už nejsme otroky hříchu, ale služebníky živého Boha. Tak i pro nás platí, že již nejednáme a neděláme věci jako kdysi, kdy jsme každý dělali to, co jsme sami pokládali za správné. Bůh nám zjevuje skrze Svaté Písmo, co je správné a co je špatné. Duch svatý nás usvědčuje a ukazuje na naše špatné jednání a hříchy, abychom je mohli vyznat a činit pokání. Neměli bychom zapomínat, že i toto je součástí daru věčného života, poznání pravdy a zjevené Boží vůle v Písmu.
Díky Bohu konečně víme, co je správné a co je špatné. Víme, jak se máme rozhodovat a zachovat v různých situacích, které nás v životě potkají. A pokud bychom nevěděli, vždy je tu možnost modlitby. Bůh zná jistě odpovědi na všechny naše otázky a také dává moudrost těm, kteří o ni prosí.
Kryštof Blažek (Brno)
