Když se totiž po uplynutí dvanácti měsíců procházel po babylonském královském paláci, prohlásil král: „Tak tedy toto je ten velký Babylon, který jako sídlo královské jsem já vybudoval silou své moci a ke cti svého majestátu.“ Ještě měl král to slovo v ústech, když tu z nebes dolehl hlas: Tobě se praví, králi Nebúkadnesare: „Království od tebe odešlo.“ (Da 4, 26-28)
Bůh zjevuje a varuje krále Nebúkadnesara, co se králi stane. A Daniel dává králi radu, jak prodloužit svůj mír. (Da 4, 24) Pýcha lidského srdce mu však brání pokořit se a vykoupit své hříchy před Bohem. Následuje Boží trest. Bůh však dává své milosrdenství i čas na pokání, dokud člověk neuzná, že jsme Boží stvoření, že jsme prach, že všechno, co máme, je od Boha a že Bůh svou slávu nikomu nedá. (Iz 42, 8)
Svou vůlí působí jak v nebeském vojsku, tak v těch, kdo přebývají na zemi, a není nikoho, kdo by se mohl vzepřít jeho ruce a říci mu: „Co jsi to udělal?“ (Da 4, 32)
Neposlušnost je způsobena pýchou, pyšný člověk se staví proti Bohu. Pýcha je v Božích očích těžký hřích. A hřích je Bohem trestán.
Bůh však také dává šanci a čas k nápravě, a to svou milostí. „Bůh totiž všechny uvedl do neposlušnosti, aby se nad všemi smiloval.“ (Ř 11, 32)
Bůh chce, abychom k němu přišli v pokání za svou neposlušnost, pyšné srdce a myšlenky, abychom své hříchy vykoupili, žehnali a chválili spravedlivého Boha, uznávali ho jako všemohoucího, jehož cesty jsou spravedlivé, a který dokáže pokořit ty, kdo chodí pyšně. (Da 4, 34)
Tím, že se pokoříme před Bohem a uznáme jeho majestát, jehož panství je panstvím věčným a jehož království je v generacích a pokoleních (Da 4, 31), Bůh se slituje a člověka pozvedne a povýší ještě více než dříve. (Da 4, 33)
Je však důležité, abychom si uvědomili, že veškerá sláva patří jedině Bohu a on svou slávu nikomu nedá a Bůh má moc ponížit ty, kdo podle své vůle chodí pyšně.
Světlana Zadorožna (Kladno)
