Dokonce kněz Diova chrámu před hradbami dal přivést k bráně ověnčené býky a chtěl je s lidmi apoštolům obětovat. Když se to Barnabáš a Pavel doslechli, roztrhli svůj oděv, vběhli do zástupu mezi lidi a volali: „Co to děláte? Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. (Sk 14, 13-15)
S Pavlem a Barnabášem je to jako na houpačce. Před nedávnem se v Ikoniu jen stěží vyhnuli kamenování, nyní se pro změnu schyluje k jejich uctívání. Nečteme o tom, že by si tenkrát trhali oděv v souvislosti se svým pronásledováním, zde ale takové rouhání nemohou snést. Líbí se mi jejich horlivost, věřím, že tam, kde se jedná o Boží slávu a čest, bychom se mohli vesměs jejich opravdovostí inspirovat. Boží pravda nemá zapotřebí služeb lidské omylnosti. Boží služebník by sice mohl v případě záměrného přehlížení lidských neřestí a pochybení jednoduše získávat neoprávněné pocty, takto získanému respektu se však ale musí děsit více než případného protivenství. Pavel se urychleně snaží přesměrovat jejich pozornost od imaginárních pohanských model k živému Bohu, který je jejich skutečným Stvořitelem. A činí to opět velmi nebojácně, a tak říkajíc „natvrdo“. Vždyť označuje jejich jistě velmi upřímnou snahu uctívat dle svého přesvědčení a omezeného poznání výrazem „marnost“. Nijak se neostýchá konfrontovat dav s nepříjemnou pravdou o tom, že jejich modlářství je pomýlené a zlé. A mají se tak proto od něj odvrátit. Protože však tito lidé v Lystře neznali Starý zákon, odvolává se zde na univerzální, racionální poznání Stvořitele, první prapříčiny ve světě příčin a následků. (srovnej Řím. 1:18:25) Když mluvíme s nevěřícími, nemějme za každou cenu pocit, že jim musíme dokazovat existenci Boha. Pavel ve svém kázání v Lystře Boží existenci správně a samozřejmě předpokládá. Začíná tím, co je viditelné ve stvoření, a připisuje to Bohu. „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“
Jiří Lemer (Praha 3)
