Saul, jehož nazývali také Pavel, byl naplněn Duchem Svatým, upřeně na něho pohlédl a řekl: „Ó, ty plný vší lsti a každé ničemnosti, synu Ďáblův, nepříteli každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet přímé Pánovy cesty? A nyní, hle, Pánova ruka je proti tobě, budeš slepý a neuvidíš slunce až do daného času.” (Sk 13, 9-11a; CSP)
Tyto verše jsou jedním z těch míst v Písmu, které nám nezapadají do našeho moderního pohledu na slušného a uhlazeného křesťana. Často tomuto problému čelíme u Kristovy osoby, tady ovšem máme stejný problém u Pavla. Očekávali bychom, že Pavel se na Barjezuse otočí a slušně ho požádá, aby přestal říkat takové věci. To by byl takový uhlazený a laskavý Pavel. Nicméně to není to, co se v tomto textu děje.
V textu vidíme konflikt mezi Bohem a Satanem o duši člověka. Boha v tomhle konfliktu zastupuje apoštol Pavel a Satana Barjezus. Barjezus byl kouzelník a falešný prorok. Když zjistil, že se jeho zaměstnavatel zajímá o Ježíšovo učení, byl z toho právem nervózní. Věděl totiž, že pokud jeho zaměstnavatel uvěří, on sám přijde o práci. Proto se snaží zabránit, aby byl jeho zaměstnavatel obrácen. Přestože se jmenuje „Syn – Ježíšův”, Barjezus se chová jako „Syn-satanův”. Je to právě z tohoto důvodu, proč Duch svatý skrze Pavla tohoto kouzelníka tak rázně soudí. Byl to člověk, který se vydával za někoho, kdo je poslaný od Boha, ale přitom bojoval proti Bohu. Člověk, který byl ochotný překroutit Boží zvěst pro svůj osobní zisk.
Co si z dnešního textu můžeme odnést? Za prvé, vůči lidem, kteří evangelium překrucují, nesmíme dělat kompromisy. Za druhé, v duchovním boji mezi Bohem a Satanem je naprosto jasný vítěz. My se musíme pouze spolehnout na Boha a nechat jeho, aby tu bitvu vyhrál. To platí i v evangelizaci, jako je tomu v dnešním textu, nebo i v pokušení. Náš nepřítel je skutečný. Nicméně pokud se poddáme Bohu, ďábel od nás uteče.
David Plevka (Praha 3)
