Činil to, co je správné v Hospodinových očích, ne však jako David, jeho otec. Všechno činil tak, jak to činil jeho otec Jóaš. (2Kr 14, 3)
Král Amasjáš – byl dalším z řady judských králů. Další z řady – tak o něm čteme v Bibli. Království se ujal jako mladý a schopný král. Zasadil se o mnoho dobrých věcí pro svůj lid. Není třeba jeho zásluhy vyjmenovávat. To se dočteme ve 14. kapitole. Hospodin jej nechal kralovat v Jeruzalémě 29 let. Jeho život je jako přes kopírák ve srovnání s těmi, kteří byli před ním a po něm. V ničem se nelišil od svého otce ani od svého syna. Přesto ho písmo hodnotí jako krále, který činí, co je správné v Hospodinových očích. Následuje potom jedno velké ALE. Ve 2 Pa 25, 2 se píše, že sice činil, co je správné v Hospodinových očích, ALE ne však celým srdcem. Co se dělo dál a jaký byl jeho konec se píše v této 14. kapitole. Tady se nabízí pohled do Božích záměrů a rozhodnutí, či smýšlení. Bůh ho nechal kralovat 29 let. Určitě udělal hodně pro svůj národ. Následovalo ale to pověstné ALE. Ne celým srdcem. Co se to skrývá v našich srdcích? Co se to skrývalo v srdci krále Amasjáše? Nebyl důsledný v tom, na co je Hospodin přísně žárlivý. Byl tolerantní k praktikování cizích božstev. V desateru je to jasně vyjádřeno 2M 20, 1-5. Toto je ten základ, na kterém stojí a padá dílo krále Amasjáše. V knize Zjevení Jan popisuje slova napomenutí sedmi církvím. Vyzdvihuje jejich přednosti a potom zaznívá ALE. Jsou to slova varování, jak dojít až do cíle. Můžeme být v jakékoli pozici důležité či méně důležité. Na každého je naložena různá zodpovědnost. Před Bohem ale stojíme každý sám. Jsme zodpovědní za svůj život, abychom došli do cíle a setkali se s živým Bohem.
Každý máme to své ALE. Kdo si myslí, že ho nemá, tak si něco nalhává. Víme o něm, nebo je někde v nitru skryté, ale je tam. V Ježíši Kristu máme velkého pomocníka. Můžeme se k němu modlit a v pokání mu vyznávat někdy skryté nebo zjevné věci a On nám usnadní cestu do cíle.
Jan Sláma (Šumperk)
