Tu povstali někteří bratří z farizeů a prohlásili: „Pohané musí přijmout obřízku a musí se jim nařídit, aby zachovávali Mojžíšův zákon.“ (Sk 15, 5)
Obrácení pohanů přineslo do církve naléhavé otázky. V Antiochii se objevili křesťané z Judska, kteří začali poučovat křesťany z pohanů, že musí dodržovat židovské tradice, jak je předepisuje Mojžíšův Zákon, a to především obřízku, aby mohli být spaseni. Pavel a Barnabáš s tím zásadně nesouhlasili, a tak mezi nimi vznikl závažný spor. Ani obrácení pohané nemysleli, že by se nejprve museli stát řádnými Židy, aby se mohli stát křesťany.
Je podnětné sledovat, jak tehdy církev jednala. Vyslali delegaci, která se setkala s vedoucími osobnostmi církve v Jeruzalémě a společně hledali řešení. Pavel a Barnabáš předali svou zprávu.
Byla vyslechnuta i druhá strana. Jakub pak všechno shrnul a učinil rozhodnutí. Ostatní s tím souhlasili a poslali zpět do Antiochie delegáty s výsledkem jednání sepsaným v dopise. Bylo to moudré řešení problému, které nakonec přineslo mnoho radosti a povzbuzení v prvotní církvi.
Buďme opatrní, moudří a střízliví, abychom nepovýšili své zkušenosti, představy či tradice nad Písmo samotné. Dejme pozor na to, abychom nezneklidňovali druhé našimi “farizejskými” představami a zaručenými recepty, jak se to, či ono má jedině správně dělat a nepodmiňovali tím dokonce spasení.
„Vždyť ze skutků zákona nebude před ním nikdo ospravedlněn, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.“ (Ř 3, 20)
Antonín Srb (Sokolov)
