Slova života - zamyšlení na každý den

30.6.2020

Křesťanská snášenlivost v praxi

Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. (Řím 14,1)

Když čtu celou tuto kapitolu o vzájemné snášenlivosti v církvi, cítím z pohledu na současné křesťanství veliké zahanbení. Jak snadno někteří založí novou církev, jak snadno se rozdělí bratři a sestry ve sboru. A to vše „pro pravdu evangelia“, pro „čistotu učení“! Je to skutečně pro tyto důvody?

Apoštol Pavel byl velmi velkorysý v přijímání odlišností u věřících. Věděl o těch, kteří z duchovních důvodů úzkostlivě dodržují některá omezení v jídle a pití. Věděl o křesťanských vegetariánech i absolutních abstinentech, a také o těch, kteří v dobré víře světí některé dny jako důležité svátky. Ale podstatné pro apoštola Pavla bylo to, jestli věří v Ježíše Krista, v jeho zástupnou oběť, a jestli to, co dělají, dělají v dobré víře (v. 5 a v. 23).

Problém začíná tehdy, když takový bratr nebo sestra povýšenecky odsuzuje ty, kteří tyto věci nedodržují tak jako on. Na druhé straně, problémem je také, když někdo cítí svatou povinnost dokázat těmto bratřím jejich teologický omyl a označit je za pomýlené nebo dokonce ve sboru nežádoucí. V obou případech je vlastně ignorováno, že jediným oprávněným soudcem je Bůh (v. 4). Jenom On vidí do srdce člověka, jenom On dokáže posoudit motivy jednání i míru poznání.

Jak by to s námi dopadlo, kdyby Bůh byl takovým soudcem, jakým dokážeme někdy být my? Pavel o kapitolu dál píše: „Přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.“ (Řím 15,7) Míra našeho vzájemného přijímání by měla být taková, jak Kristus přijal nás! Naplňujeme tuto míru?