Slova života - zamyšlení na každý den

17.11.2020

Lepší nebo potřebnější?

Nevím tedy, co bych si vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. (Fil 1,22-23)

Můj věřící přítel měl sklon k pesimismu a rád připomínal, jak ho různé vnější životní okolnosti omezily a poškodily. Když se blížil k důchodu, přišla vážná nemoc a s ní mnohé těžkosti. Začal tedy mluvit o tom, jak už život pro něho nemá cenu a smrti že se jako věřící člověk nebojí, je to pro něho ta lepší alternativa. Když to uslyšela jeho manželka, dotklo se jí to a řekla mu: Myslíš jenom na sebe, ale že já zde zůstanu sama, na to nemyslíš?

Apoštol Pavel byl ve své obětavé službě Pánu nejednou v nebezpečí smrti, ale nebál se jí. Věděl, že je pro něho lepší, a pokud by myslel jen na sebe, tak by ho to táhlo k tomu, být co nejdříve u Pána. V tomto smyslu svou smrt považoval za zisk. Pokud člověk věří ve věčný život v nebi a má Ježíše Krista za svého Spasitele, tak by se neměl bát smrti. Vždyť pro věřícího je smrt ne ztrátou, ale ziskem.

Jenže Pavel myslel nejen na sebe, co by pro něho bylo lepší. Myslel na svou službu, na ty, kterým by ještě rád duchovně posloužil, na potřeby jiných. To je dobrá motivace k tomu, aby člověk toužil ještě žít na tomto světě. Ne si sobecky užívat potěšení života, ale žít pro jiné. To ovšem neznamená, že by u toho neprožíval i osobní radost ze života. Když věřící hledá na prvním místě Boží království, všechno ostatní mu je přidáno (Mat 6,33). Kdo naplňuje potřeby jiných, prožívá smysl života i radost ze života. Pak může spolu s Pavlem říct: „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.“ (Fil 1,21)