Slova života - zamyšlení na každý den

7.8.2022

Lidskou slabost překonává Boží pomoc

Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradní, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. (2K 4,7-9)        

Žijeme v době, kdy zvlášť ve městech máme na různé cenné papíry, peníze a jiné drahocenné předměty trezory různého druhu. Pamatuji si na dobu, kdy zhruba před 40 lety má babička uchovávala různé důležité papíry a peníze v hliněných nádobách. Také v době apoštola Pavla hliněné nádoby sloužily pro různé účely. I když byly křehké a rozbitné, tak nebyly drahé, a proto si je většina obyvatel mohla snadno dovolit. V mnoha domácnostech hrály pak nezbytnou roli. Někdy sloužily na schovávání různých cenných papírů, peněz či šperků, ale paradoxně se nejčastěji používaly pro odpadky a také pro lidské výkaly. V našem textu jsou hliněné nádoby přirovnány k našemu lidskému tělu. Ale hlavně v protikladu k tomu vzácnému pokladu, který do našeho křehkého těla vložil sám Všemohoucí Bůh. Tento obsah bychom jen vzdáleně mohli přirovnat k tomu nejdražšímu diamantu na světě, který se ocitne v křehké a rozbitné laciné hliněné nádobě. Kdo by ho tam jen tak dal? Bylo by to bláznivé a nemoudré. Co to znamená a o jaký poklad vůbec jde? V předchozím verši Pavel píše: „Neboť Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. “ Jinými slovy, to Boží světlo zazáří ve tmě našich bezbožných srdcí a osvítí je tak, abychom poznali Boží slávu ve tváři Pána Ježíše Krista a přijali ji vírou v moci Ducha svatého. Můžeme ještě dodat, že Bůh nezáří v našich srdcích jen kvůli nám samotným, ale také aby skrze nás to Kristovo světlo zářilo i těm kolem nás. Přirozeně bychom čekali, že tak vzácný poklad bude vsazen do vyztužené nádoby, a už vůbec ne do nádoby z “vypálené hlíny”. Přesto všechno se Pán Bůh rozhodl, aby jeho vzácný poklad byl umístěn do materiálu, který snadno praskne pod tlakem okolností a může se případně i rozpadnout. Ba ne, Stvořitel nás nijak zvlášť nevyztužil zvenku, ale zevnitř. Naše tělo není vyztužené jako těla komiksových či filmových superhrdinů. Nemáme tak žádný nárok, abychom pocítili zvláštní exkluzivitu vůči ostatním, ba naopak pociťujeme to vzácné Boží milosrdenství, které se nás nezaslouženě dotklo. Všechno ostatní už je z moci a z milosti Boží, která nás denně doprovází. Verše 8 a 9 nám otevírají skutečnost, že v tomto světě nebude snadné zůstat věrným Ježíši Kristu: budeme tísněni, bezradní, pronásledovaní a srážení k zemi. Nevíme, co všechno z toho nás potká a do jaké míry, ale k tomu všemu máme jasné Boží ujištění, že všechno, co se děje, je pod Jeho autoritou. Proto čteme: nejsme zahnáni do úzkých, nejsme v koncích, nejsme opuštěni, nejsme poraženi…

V České republice žijeme jako křesťané ve svobodě a blahobytu. Je ale řada zemí, kde křesťané, naši bratři a sestry v Kristu, žijí pod neustálým tlakem v obavách, co přijde. Přesto všechno jsou v pokoji a vítězí, jsou nám často v mnohém příkladem. Pamatujme na ně ve svých modlitbách a přimlouvejme se za sebe navzájem, abychom ten nápor zvenku a zevnitř zvládli a obstáli. A kéž to Kristovo světlo v nás nehasne a svítí i těm ostatním, kteří ještě žijí ve tmě.

Vladislav Vovkanič (Praha 3)