Slova života - zamyšlení na každý den

18.10.2020

Lítostivý Bůh a nelítostivý člověk

Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem. (Jonáš 4,2)

Nádherný výrok o milostivém Bohu, který má však v ústech Jonáše zvláštní, hořkou pachuť. Proč? Protože se neradoval z Božího milosrdenství, ale toto milosrdenství obyvatelům města Ninive nepřál.

Jak to tedy bylo? Jonáš dostal jasný Boží příkaz jít do Ninive a zvěstovat poselství Božího soudu. On si však přál, aby toto – pro Izrael nepřátelské – město bylo zničeno, a proto vůbec neměl chuť do Ninive jít. Co kdyby přece jen ninivští zareagovali na Boží poselství, činili pokání a Bůh by je ušetřil? Raději uprchl opačným směrem. Ale Bůh ho zastavil a Jonáš se nakonec podrobil, do Ninive šel a toto poselství vyřídil. Asi k jeho velkému překvapení ninivští činili pokání a od své zlé cesty se odvrátili (Jonáš 3,10). Po vyřízení poselství Jonáš vyšel z města a čekal, co se bude s městem dít. Uplynula určená doba – a město zůstalo zachováno, Bůh ho nezničil. Stalo se to, co si Jonáš nepřál: „Jonáš se velice rozlítil a planul hněvem.“ (v. 1)

Jonášův postoj s jeho dramatičností a vyhraněností můžeme snadno odsoudit. Ale nemáme někdy podobný postoj k lidem bezbožným, a zvláště ke svým nepřátelům? Přejeme jim pokání a Boží milosrdenství, nebo spíše Boží soudy? Bůh si nepřeje smrt hříšníka a „jímá ho lítost nad každým zlem“. Budeme podobní Jonášovi, nebo budeme naopak plní lítosti nad lidmi, kterým hrozí Boží soud?