Slova života - zamyšlení na každý den

24.3.2020

Marné lidské plány

Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho. (Ž 2,1-2)

Žalmy jsou většinou vyjádřením různých citových pohnutí, např. vděčnosti, radosti, oslavou Hospodina, voláním o Boží pomoc a slitování. Ale také jsou protkány prorockými výroky o Mesiáši a tento žalm je dokonce celý proroctvím o něm.

Otázka „proč?“ není pátráním po pohnutkách, proč se národy bouří proti Mesiáši. Smysl otázky je jiný: proč lidé o to usilují, když je to zcela marné, když se jim to nemůže podařit? Mohou snad lidské plány zmařit plány Všemohoucího, mohou mocní pozemští vládcové zmařit plány Nejvyššího? Moudrý a zbožný farizeus Gamaliel to v souvislosti se soudem proti apoštolům vyjádřil slovy: „Pochází-li tento záměr a toto dílo z lidí, rozpadne se samo; pochází-li z Boha, nebudete moci ty lidi vyhubit.“ (Sk 5,38-39)

Stejnou otázku „proč?“ dostal pronásledovatel církve, Saul z Tarzu, když byl na cestě do Damašku s úmyslem pronásledovat tamější vyznavače Ježíše Krista: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“ (Sk 9,4) Nejenže Saul pochopil marnost své snahy, ale také přijal správné rozhodnutí, přidal se na stranu Nepřemožitelného a stal se jeho služebníkem.

Prorocké slovo o marných lidských protibožských plánech je také povzbuzením církve, když prochází pronásledováním. Apoštolové vystavení pronásledování citovali slova tohoto žalmu (Sk 4,25-26), protože dobře pochopili jeho význam. Také z toho přijali pro sebe správný závěr – odhodlání dál pokračovat ve svědectví o zmrtvýchvstalém Mesiáši, o Ježíši Kristu. Nebáli se pronásledování, ale prosili o odvahu ke svědectví (Sk 4,29-30).

K otázce „Proč národy kují marné plány?“ můžeme přidat i další otázku: „Proč bychom se měli jejich marných plánů děsit?“