Jóšijáš, nejmladší král Judska, usedl na trůn v osmi letech. A jeho srdce přilnulo k Bohu Izraele. (2Kr 22, 1-2)
Ve 13. roce Jóšiášovy vlády začal i prorok Jeremiáš lid Izrael volat k návratu a věrnosti svého Boha a zároveň lid varoval, že na ně přijdou nevyhnutelné Boží soudy. Začal roku 626 př.n.l., což bylo 40 let do Babylonské invazi, která skončila vyhnanstvím Judy do Babylonu. A zničením města Jeruzaléma včetně hradeb a chrámu. V tom čase Jóšiáš obnovuje smlouvu mezi Bohem a Izraelem. Což se neobešlo bez velké čistky – to pěkně z gruntu. Nestačilo jen prosit a vyznávat, ale musela přijít nekompromisní likvidace všeho, co odvádělo Izrael k duchovnímu smilstvu. Tedy uctívání bohů a idolů pohanských národů. (2.Kr 23, 4-25) Odstranil, roztřískal, rozdrtil, spálil jak předměty, také se ale zbavoval lidí svádějících a provokujících Boha.
V 18. roce kralování Jóšiáše r. 622 př.n.l., což je sto let po zničení a rozprášení Severního Království, je nalezena kniha Zákona, 5 knih Mojžíšových. Takže po vyčištění chrámu a návrší a odstranění také pohanských kněží přichází další rozhodnutí pustit se do důkladné opravy Božího domu. To je velmi inspirativní obraz toho, jak by to mělo v našem životě probíhat, chceme-li dosáhnout změny, která nás vede do větší intimity s Pánem. Chceme-li žít Jemu v podřízenosti, je třeba zvážit, s kým budeme či nebudeme trávit náš čas. Kdo ovlivňuje náš směr. Čím zaplníme život nám svěřený. Co vychází z našich úst, když je otevíráme. Oprava neboli renovace těla-Boží rodiny, kde má přebývat Boží duch, je nedílnou součástí. Dosvědčujeme vším, co jsme dostali k dispozici, že jsme královskými knížaty? Je mezi námi jedna mysl? Komu a čím sloužíme?
Jiří Jáně (Šumperk)
