Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho. Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet.“ (Sk 4, 19-20)
Po uzdravení chromého u brány zvané Krásná nechali náboženští vůdci zatknout apoštoly Petra a Jana. I když nenašli nic, z čeho by je mohli usvědčit, snažili se je umlčet tím, že jim přikázali, aby už ve jménu Ježíše nemluvili ani neučili. Apoštolové reagovali tak, jak by na takové pronásledování měli nebo mohli reagovat všichni křesťané (viz dnešní verš).
Petrovo a Janovo prohlášení je dost odvážné. Tváří v tvář příkazu úřadů, aby přestali mluvit nebo učit v Ježíšově jménu, v podstatě řekli těm, kteří měli moc, toto: „Jestli nás chcete potrestat za to, že mluvíme v Ježíšově jménu, tak do toho! Jsme připraveni čelit vašemu trestu. Ale za toto rozhodnutí se budete zodpovídat Bohu. Pokud jde o nás, budeme o Ježíši mluvit dál, protože je skutečností, kterou jsme viděli a slyšeli na vlastní oči a uši!"
Najdou se lidé, kteří budou nenávidět, když budeme konat dobro a mluvit pravdu ve jménu Ježíše. Ale pokud je to dobré a pravdivé, proč bychom se měli bát? A pokud se stane, že budeme trpět pro Ježíšovo jméno, bude to pro nás výsada. Apoštolové se později také radovali, když trpěli pro Ježíšovo jméno, protože byli považováni za hodné takto trpět.
Budeme mít strach promluvit nebo něco správného udělat? Určitě! Tento Petr, který odvážně mluvil v Ježíšově jménu a vzdoroval mocným nábožensko-politickým vůdcům, byl tentýž Petr, který se jich bál natolik, že zapřel, že má s Ježíšem něco společného, a to ne jednou, ale hned třikrát! Zásadním rozdílem bylo zmocnění Duchem svatým a uvědomění si pravdy, že Ježíšovo jméno je mocné – nejmocnější věc vůbec; mocnější než pozemská moc, která ho mohla uvěznit, mučit nebo dokonce popravit.
Jana Coufalová (Brno)
