Ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země. (Sk 1, 8)
Po svém vzkříšení z mrtvých zůstal Ježíš na zemi ještě čtyřicet dní a sloužil svým učedníkům. Už jim otevřel mysl, aby začali chápat starozákonní texty, které na něj ukazují (L 24, 44-48), ale byla tu ještě řada dalších věcí, kterým se potřebovali naučit, než sami začnou sloužit. Ježíš se zjevoval a nečekaně mizel a věřící nikdy nevěděli, kdy se zase ukáže. Byla to příprava na to, až už Ježíš nebude na zemi a nebude se jim osobně věnovat. Ani my dnes nevíme, kdy znovu přijde, takže jsme v trochu podobné situaci. V této době zvláštní služby je Pán učil několika důležitým skutečnostem. Ta vůbec nejdůležitější skutečnost je, že Ježíš opravdu vstal z mrtvých – byl vzkříšen (v. 3a), což on přesvědčivě dokazoval osobním setkáváním s učedníky, kdy je vyzval, aby se dotkli jeho těla a také s nimi jedl. Další skutečností byl příchod jeho království (v. 3b), a to ne politicky, myslet na postavení, výsady a přemožení nepřátel, ale nově chápáno jako v přítomnosti uskutečněná duchovní změna. Boží vláda v srdcích a životech lidí, kteří v něho uvěřili. A také skutečnost moci Ducha svatého (v. 4–8), kterou budou vybaveni učedníci, aby mohli sloužit Pánu a uskutečňovat jeho vůli. Znamená to, že síla a moc církve pochází od Ducha svatého, ne od lidí. Obyčejní lidé jsou najednou schopni konat neobyčejné věci, protože v jejich životě působí Duch svatý. Služba Ducha svatého není luxus, ale nutnost. Od všech věřících se očekává, že s Boží pomocí Ducha svatého budou druhým svědčit o tom, co Ježíš vykonal v jejich životě, a to první v okruhu vlastní rodiny a až na samý okraj světa. Jak říkával dr. Oswald J. Smith: „Světlo, které pronikne nejdál, bude nejjasněji svítit doma.“
Martin Okáč (Příbor)
