Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ (L 22, 46)
Stalo se vám někdy, že jste se modlili, a přitom jste usnuli? Musím se přiznat, že se mi to stalo mnohokrát. Možná si v takové chvíli připadáme neduchovní. Možná je to jen o tom zvolit jinou polohu, nebo si vybrat na modlitbu vhodnější čas a nenechávat ji až na poslední okamžiky našeho dne. Skutečnost je ale taková, že upřímná modlitba může být náročná a může nás vysílit. Sám Ježíš při modlitbě v Getsemane doslova „potil krev“. A zatímco On se modlil, jeho učedníci spali. Nevydrželi to a nevěděli co by na to Ježíši řekli.
Kolikrát Pán Ježíš hovoří o tom, abychom byli bdělí! Mluví o tom často v souvislosti s jeho opětovným příchodem: „Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde“ (Mt 24, 42). A my přitom usínáme.
Jak často usneme v naší práci pro Pána a pro jeho království? Buď v tom smyslu, že se úplně vytrácí, nebo v tom smyslu, že se služba nebo modlitba změní v rutinu, při které se tak dobře klimbá. A přitom se zdá, že vše běží naprosto bez problémů.
Také pokušení často přichází, právě když usínáme. Když usneme duchovně, nebo naopak když se cítíme dobře, když se nám něco podařilo – v těchto chvílích začneme „usínat na vavřínech“. Potom přijde pokušení a my podlehneme. Proto nás Pán burcuje ze spánku a volá k modlitbě, vždyť „velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ (Jk 5,16b) Modlitba zabraňuje pádu do pokušení a Pán nás podepře. Volejme k Pánu i dnes o jeho pomoc a vedení po jeho cestách.
Jiří Tomeš (Teplá)
