Neboť člověku, který se mu líbí, dal moudrost, poznání a radost. Hříšníkovi však dal plahočení, aby sbíral a hromadil, aby to pak předal tomu, kdo se Bohu líbí. Také toto je marnost a honba za větrem. (Kaz 2, 26)
Moudrý člověk nežije jen prací, ale také ze své práce. Zároveň moudrý člověk netráví život jen lenošením. Práce (také vlastní) je jedním z důležitých zdrojů moudrosti a zároveň prostředek, skrze který je předávána. Moudrost není samoúčelná záležitost. Př 6 nás posílá k mravencům, abychom zmoudřeli, a hned dodává: dokdy budeš ležet, lenochu. Práce je také Boží nařízení, které je dáno člověku obecně. V této souvislosti si vždy uvědomím, že Bible je svým způsobem knihou práce (o práci). Pavel píše: „...přikazovali jsme vám toto: jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí ...někteří mezi vámi...vůbec nepracují... (2Te 3, 10-11) Jinde zase ...zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje a dělá vlastníma rukama ...aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek... (Ef 4, 28)
K moudrosti patří poznání, že práce má své limity, nežít jen pro ni a kvůli ní. Bůh dal práci jako povinnost (šest dní pracovat budeš), ale stejně tak odpočinek (noc, sedmý den) pro obnovení síly, obecenství s ním a jeho lidem. Teoreticky to zřejmě víme, ale v praxi je to někdy těžké osobní potýkání s realitou života.
U mne rokem 1989 nastaly zásadní změny v zaměstnání. V následujícím roce se projekční kancelář, kde jsem pracoval, rychle vylidnila pro nedostatek práce. Kolegové si našli jiná místa nebo odešli pracovat do Německa. Jejich nedodělky jsem přebíral a když jsem zůstal sám, vedení firmy mi sdělilo, že když si dělám všechno sám, tak se se mnou rozloučí a můžu pokračovat soukromě. V předchozím období jsem byl zařazen jako běžný technický pracovník, neoficiálně pověřený vedením kanceláře, ovšem s platovým zařazením běžného technika. Vedoucí místo pro mne nebylo přípustné jakožto okresním orgánům známému křesťanovi. Přestal pravidelný měsíční příjem, finanční rezervy rodiny byly na minimu. Přišla i situace, že jsme několikrát nejeli do shromáždění, protože nebylo na benzín. Za každou zakázku jsem byl vděčný. Situace ohledně zakázek se vcelku brzy začala měnit, ale nikdy se nedalo říci: už to bude jen lepší, a budu si moci vybírat. Občas přišly další propady ve stavebnictví. Pro investory je zajímavý ten projektant, který je známý, plní termíny a nedělá problémy s cenou. Termíny samozřejmě pod sankcemi. Občas padla i poznámka: máte přece i víkendy, nebo ...až nám to uděláte, dáte si volno (ale čekali další). Nastal problém, jak to vše stíhat. Takže zapomenout na osmihodinovou pracovní dobu, zrušit volnou sobotu, zkrátit dovolenou (1 týden za rok) občas jet celou noc. K tomu také povinnosti plynoucí z práce ve sboru, které jsem nechtěl zrušit nebo jen nějak odbývat. Několik let to šlo, ale pak přišel kolaps. Výjezd do terénu (naštěstí jsem nejel sám), kde jsem při výstupu z auta zjistil, že mám problém s nohama. Vraceli jsme se zpět a museli zastavit v nemocnici. Tělo mi vypovědělo službu, přestal jsem ovládat nohy a přišly i další problémy. V poloze sedícího mne vytáhli z auta a zůstal jsem několik dnů v nemocnici. Krize odeznívala jen velmi pomalu. Tak se také může člověk naučit, že práce má své limity. To se týká nejen těch, kdo mají „civilní“ zaměstnání. I ti, kdo jsou třeba ve službě kazatele mohou zažít podobnou situaci.
Pane a Bože náš, dej nám ochotu k práci, ale také včasnou moudrost k rozeznání jejích limitů, abychom nežili jen pro ni.
R. J. Moses (Teplá)
