Slova života - zamyšlení na každý den

23.7.2020

Myšlení poznamenané magií

Šimon na to řekl: „Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili.“ (Sk 8,24)

Stalo se to někdy před 2. světovou válkou na Liptově. Místní bratr si spolu se svým hostem z Ameriky udělal výlet do hor. Na zpáteční cestě se zastavili v jednom domě a poprosili o chléb a mléko. Domácí hospodyňka však bědovala, že nic nemají, a řekla to slovy: „U nás není.“ Odbytí žadatelé pokrčili rameny a se slovy: „když není, tak není“ odešli. Hospodyňka se polekala, že je to nějaká kletba, běžela za svým manželem a ten jí přikázal, že je musí dovést zpátky. Zadýchaná je doběhla a přiměla k návratu. Následovalo štědré pohoštění a po něm domácí požádali hosty, aby je „odčarovali“. Marně jim hosté říkali, že k žádnému začarování nedošlo. Když pochopili, že každé vysvětlování je marné, pronesli slova: „Když je, tak je.“ Domácí si oddechli, vždyť podle nich bylo začarování odčarováno.

V něčem se uvažování těchto domácích podobá smýšlení kouzelníka Šimona v Samaří. Přesto, že uvěřil v Ježíše Krista a dal se pokřtít, byl stále ještě zatížen svým dřívějším okultním myšlením. Chtěl získat duchovní moc za peníze. Petr jeho žádost odmítl, vynesl nad jeho jednáním soud a vyzval ho, aby se modlil k Bohu za odpuštění této své ničemnosti. Ale on žádal apoštoly, aby se za něho modlili a aby tak odvolali soud, který nad ním vynesli. Šimon se zřejmě domníval, že klíč ke zrušení vyneseného Božího soudu je v rukou těch, kteří ho vynesli. Bůh však očekává prosbu za odpuštění právě od toho, kdo se hříchu dopustil. Na takovou upřímnou prosbu Bůh rád odpovídá podle zaslíbení: „Jestliže doznáváme své hříchy, Bůh je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1J 1,9)