Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. (1Tm 3, 2–3)
Vždy když se mluví o biskupech, starších, diákonech, misijních pracovnících, tak si vzpomenu na Ježíšova slova „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“. To je hluboká myšlenka, nad kterou bychom měli přemýšlet nebo kterou bychom měli rozjímat, když toužíme po úkolu ve společenství církve.
Pavel se v těchto verších dotknul praxe. Každý z nás je viditelnou a svým okolím sledovanou součástí Kristovi církve. O to víc služebník v církvi. Jako služebník požívá úcty dané mu přímo Bohem, ale o kterou pokud bude pijan, rváč a svárlivý velmi rychle přijde a církev Kristovu nevěstu přivede do hanby o to větší.
Proto každý zkoumejme v Duchu svatém své předpoklady ke službě. Je paradoxní, že tyto předpoklady nejsou o inteligenci, schopnosti mluvit, schopnosti řídit, ale jsou to požadavky na vlastnosti, které můžeme dostat od Ducha svatého – bezúhonnost, střídmost, rozvážnost, pohostinnost, schopnost učit, mírnost, pokora... A pokud takového křesťana ve svém středu nemáme, tak raději počkejme s danou službou, než někoho Pán ke službě vystrojí.
Norbert Volf (Uherské Hradiště)
