Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, a chodil v hříších Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu; neupustil od nich. Proto vzplanul Hospodin proti Izraeli hněvem. Vydal je po všechen ten čas do rukou aramejského krále Chazaela a do rukou Ben-hadada, syna Chazaelova. (2Kr 12, 2-3)
Když čtu tyto zprávy o Izraeli a jejich králi Joachazovi tak mi v mysli naskakuje 1. kapitola listu Římanům v. 21–25: „Ačkoli Boha poznali, nectili ho jako Boha. Místo aby byli vděční, propadli ve svých myšlenkách marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Prohlašují se za moudré, ale jsou blázni. Slávu nesmrtelného Boha vyměnili za pouhé obrazy smrtelného člověka, ptáků, zvěře i plazů. Dále verš „…vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný navěky.“ (překlad B21)
O Joachazovi čteme že páchal, co je v Hospodinových očích zlé, následoval hříchy svých předchůdců a neodvrátil se od nich.
Co je důležité v životě vědět. Co je správné (dobré) a co zlé. Když jsme ve tmě (duchovní) nevidíme to. A i když víme, co je správné, nemusíme dle toho žít, protože…třeba proto, že to druzí (většina) také nedělají. Anebo nám to připadá nemoudré, nelogické, nepříjemné, nepohodlné, těžké. Prostě chceme to mít snazší a mít se lépe. Stále stejný scénář jako v zahradě Eden na počátku. A tak čteme: Proto vzplanul Hospodin proti Izraeli hněvem. Vydal je po všechen ten čas do rukou aramejského krále. Ano Bůh nás jako následek našich hříchů „vydává…“ A v Římanům to také čteme (Ř 1,24), Bůh je vydal jejich zvrácené mysli… To je ta nejhorší věc, která se nám může stát – to je ten nejhorší následek našeho hříšného jednání. Bůh k nám přestane mluvit, přestane nás chránit, vést, zachraňovat a dávat nám svou milost. Prostě, zbavili jsme se Boha se vším všudy… a už nám zbývá jen trest – jak říká můj oblíbený autor Wilhelm Busch.
Mirek Jersák (Šumperk)
