Slova života - zamyšlení na každý den

30.3.2020

Nebezpečí hrozící všem

Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘“(Mar 14,27)

Dosud Ježíš říkal již vícekrát svým učedníkům o tom, jaké utrpení ho čeká v Jeruzalémě. Tohoto večera s nimi mluvil také o tom, jak se u toho zachovají oni. Nejdříve jim ještě u večeře řekl, že jeden z nich ho zradí (v. 18). To se ještě mohli ptát: „Snad ne já?“ (v. 19). Nyní však Ježíš prohlásil, že této noci od něho všichni odpadnou. Všichni, bez výjimky; je tedy zbytečné se ptát, jestli ne já. Místo takové otázky začalo ujišťování všech, že ho nezapřou (v. 31).

Když slyšíme o duchovním pádu nějakého bratra nebo sestry, můžeme k tomu zaujmout dvojí postoj. Jeden je takový, že si v duchu říkáme: „Jak něco takového mohl(a) udělat? To já bych udělat nemohl(a)!“ Je v tom odsouzení hříchu jiného, ale i sebejistota, že my jsme lepší, nám se to přece nemůže stát. V takovém případě je dobré si připomenout právě toto ujišťování Petra i ostatních učedníků o jejich věrnosti Pánu. Pavel na adresu sebejistých křesťanů řekl vážné varování: „Kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“ (1Kor 10,12)

Druhý postoj je takový, že to s námi zachvěje, uvědomíme si, jak jsme křehcí a zranitelní, a prosíme o Boží pomoc a posílení k věrnosti. Víme, jak svůdné je pokušení, jak nebezpečné je sebevědomí, jak moc potřebujeme Boží pomoc. A pokud někdo padl, tak si neříkáme, že mně se to nemůže stát, ale svou věrnost Pánu vidíme jen jako Boží milost.

Jeden starší bratr se veřejně modlíval slovy, aby ho Pán posilnil, aby ho nezradil jako Jidáš. Mladý bratr, který to slyšel, si v duchu říkal, jaké že to má tento starý bratr pokušení, že se cítí tak ohrožen. Až později pochopil, že tato modlitba nepramenila z mimořádného pokušení, ale z pokorného vědomí, že bez Boží pomoci se můžeme stát nevěrnými, upadnout do hříchu a zradit tak Ježíše. Nic nepomůže naše dobré předsevzetí, ani slib; v naší lidské síle není žádná záruka, že pokušení odoláme.