Nebudeš netečně přihlížet, jak na cestě klesl osel tvého bratra nebo jeho býk. Pozdvihneš jej spolu s ním. (Dt 22,4)
Když jsem si vybrala zamyšlení nad tímto biblickým textem, tak jsem si podle názvu myslela, že to bude o zvířátkách. Městský člověk si v souvislosti se zvířaty jako první vybaví domácí mazlíčky, vlastně něco pro potěšení, něco navíc k základním životním potřebám.
V době vzniku tohoto textu ale zvířata byla drahocenným majetkem, prostředkem k zajištění základních životních potřeb, obživy člověka.
A tak nám to i dnešní text říká: „nemiluj své domácí mazlíčky“, ale kdyby se nějaké zvíře tvého blízkého, či vzdáleného souseda zaběhlo, uschovej je u sebe. Postarej se o jeho vzácný majetek, jako by byl tvůj a hned jak to půjde, mu ho vrať zpět.
Stejně tak jednej i s jeho jiným majetkem. Ochraň mu ho a vrať mu ho. Nebuď netečný. Jak vzácné slovo do dnešní doby, která nás učí si hledět především sám sebe a svých věcí. Třeba nám dnes Bůh ukáže, jak prakticky můžeme pomoci někomu, koho nám pošle do cesty.
Petra Pokorná (Brno)
