Slova života - zamyšlení na každý den

11.5.2022

Nebudeš se klanět jiným bohům

Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. (Ex 20,4-5a)

Druhé přikázání bezprostředně navazuje na to první. Já jsem Hospodin, Tvůj Bůh …Nebudeš mít jiného boha. Zobrazování různých bohů bylo zcela běžné u všech okolních „pohanských“ národů. A tito bohové mívali různé podoby, často kombinace postav lidí a zvířat, a vždy to byly výtvory lidských rukou. A nyní izraelský národ dostává zcela jasný příkaz: „Nezobrazíš si Boha.“  = Nezobrazíš si Mne! Na to tvoje představivost naprosto nestačí! A už vůbec se nepodobám ničemu z „mého stvoření“.  Někdo by mohl ale namítnout: „… stvořil člověka k obrazu svému …“ Jistě, ale víme, jak toto slovo bylo myšleno? Myslím si, že určitě ne ve smyslu fyzickém. Je snad Bůh bílý, černý, žlutý, snědý, rudý …?                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               Boha přece nikdo nikdy neviděl! Rozumím tomu tak, že jako lidé jsme schopni milovat, tvořit, pracovat, cítit, nenávidět, rozeznávat dobré a špatné atd., a toto jsou vlastnosti, které Bůh do člověka – na rozdíl od zvířat – vložil. Ale zpět k zobrazování Boha. Na jedné straně vidíme bohatě vyzdobené katolické kostely, na druhé straně třeba velice strohé kalvinistické kostely, kde jsou jen lavice a bílé stěny. Co je dobře a co špatně? Z historického hlediska si musíme uvědomit, že až do vynálezu knihtisku (a ještě poměrně dlouho po něm) byla bible – Boží slovo – pro obyčejného člověka naprosto nedostupná (navíc lidé byli většinou negramotní, natož aby uměli latinsky, že?). A tak obrazy a sochy s biblickými tématy a postavami vlastně nahrazovaly text písma – něco jako dnešní dětská obrázková bible. A tak nejsou (neměly by být) předmětem uctívání, ale pouze určitou informací. A „křížová cesta“ je přece jádrem křesťanské zvěsti. Ale určitým „bohem“ pro dnešního člověka může být i něco zcela jiného, něco, čemu věnuje hodně času, úsilí, co má pro něj velký význam. Pro někoho úspěšná kariéra, pro sportovce účast na olympiádě, pro někoho peníze a bohatství, pro některé ženy např. štíhlá postava a stále mladistvý vzhled… Ale na prvním místě by měl přece být náš každodenní vztah s živým Bohem, zdrojem všeho dobra, poznání a hlavně lásky – protože Bůh je láska! Zamysleme se nad tím, jestli náhodou „neuctíváme“ něco nebo někoho jiného

Libor Mathauser (Šumper)