Kdyby povstal ve tvém středu prorok nebo někdo, kdo hádá ze snů, a nabídl ti znamení nebo zázrak, i kdyby se dostavilo to znamení nebo ten zázrak, o němž ti mluvil, když říkal: „Pojďme za jinými bohy”, které jsi neznal, „a služme jim”, neuposlechneš slov takového proroka nebo toho, kdo hádá ze snů.” (Dt 13,2-4a)
Někteří lidé předpokládají zázraky, velké činy, uzdravení, proroctví, další říkají ne, v dnešní době se už zázraky nedějí. Pravda je někde uprostřed. Bůh dělá zázraky i dnes, ale ve své svrchované vůli. Největší zázrak není, když nemocný vstane uzdravený z lůžka, ale když najde pokoj a radost v Bohu (a to není fráze, to je opravdu nejvíc). Někdy mluvíme o zázracích, jako by existovaly nezávisle od Boha, nebo se odvíjely jen od naší silné víry. Kdo dokáže hlasitěji provolávat, odvážněji formulovat, ten se nám zdá dál, výš, blíž. Když kouzelník dělá kouzlo, snaží se odpoutat a zaměřit naši pozornost kam chce. I mnozí falešní proroci odpoutávají naši pozornost od Ježíše a jeho svrchovanosti prázdnými ale krásnými a přesvědčivými slovy. Poukazují, že se máme zabývat koncem světa, uzdravováním, prorokováním atd. Klamný zázrak asi může být cokoliv, ale nebojte, dokážeme ho rozeznat. Poznávacím znamením není velikost zázraku, ale velikost lásky člověka k Bohu a život podle ní. Největší zázraky se často dějí v ústraní, na kolenou, když se rozhodneme odpustit, dělat pokání, přijmout Boží rozhodnutí, zajít za osamělým, soucítit s trpícím, modlit se, číst Bibli, děkovat Bohu a oslavovat Ho. Pán Ježíš říká: „Zůstaňte ve mně a já ve vás.” (Jan 15,4)
Ester Kvasňovská (Brno)
