Slova života - zamyšlení na každý den

30.8.2020

Nedůstojné místo v chrámě pro modlitby pohanů

Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů… A učil je: „Což není psáno: Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“ Mar 11,15-17

Byl to tehdy na Ježíše zcela neobvyklý pohled. Jindy mírný, tichý, laskavý, šířící kolem sebe pokoj; nyní pobíhá po chrámovém nádvoří, vyhání prodavače, převrací stoly a stánky. To musel být pro přítomné šok! Ale snad to pro některé jeho obdivovatele nebylo až tak velkým překvapením, mohli si říkat: Už to začíná, Ježíš konečně dělá pořádek. Proč Ježíšova horlivost dosáhla takovéto formy, proč Ho situace v chrámě tak rozhorlila?

Jednotlivé části chrámu a chrámových nádvoří měly přesně vymezené určení, a tím i přesně vymezený přístup. Do některých prostor mohli vstoupit jen kněží, jinde i židovští muži, dál i židovské ženy. Do všech těchto prostor však nesměli v žádném případě vstoupit pohané. Ti měli přístup pouze do rozsáhlého „nádvoří pohanů“. Tam přicházeli Židé i nežidé, mohli tam naslouchat vyučování rabínů a mohli se tam modlit. Nyní byl tento prostor plný prodavačů a tím byl i nesmírně hlučný.

Představme si následující situaci. Přicházíte do kostela, plní touhy se v tichu kostela ponořit do modlitby s Bohem. Ale tam právě probíhá zvuková zkouška na večerní koncert a vy se nemůžete soustředit. Jdete o ulici dál, do jiného kostela, ale tam probíhá vánoční bazar. A ani v odlehlém koutě si nenajdete klid k modlitbě. Pán farář si může zajít do zamčených prostor kostela, ale vy se tam dostat nemůžete.

Taková byla tehdejší situace v jeruzalémském chrámu. Jediný prostor, kam mohli vstoupit nežidé, obsadili prodávající a kupující. Židé mohli jít dál do prostoru s posvátným tichem, ale v domě modlitby pro všechny národy neexistovalo klidné místo pro modlitby pohanů. Pohané se přišli poklonit Hospodinu a být účastni duchovní atmosféry, a to i z veliké dálky. S jakými pocity teď mohli odcházet domů?