O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich a poslal je k Ježíšovi s otázkou: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ (L 7, 18-19)
I když náš dnešní text výslovně nezmiňuje, že byl Jan Křtitel uvězněn a prožívá své pochybnosti právě v žaláři, přesto o této skutečnosti víme již ze zmínky v L 3, 19–20. Tam je totiž uveden i důvod Janova uvěznění: káral totiž tetrarchu Heroda Antipu kvůli jeho nelegitimnímu vztahu s Herodiadou, což byla právoplatná manželka jeho bratra Filipa. Ve vězení se Jan od svých učedníků dověděl, že Ježíš vzkřísil mrtvého mladíka. Pravděpodobně věděl i o jiných mocných činech. Možná dokonce slyšel o hostině s celníky a jinými pochybnými existencemi. To vše nekorespondovalo plně s představou Jana Křtitele, kterou o přicházejícím Mesiáši veřejně prorocky vyslovil. Vždyť Jan očekával, že „sekera je už na kořeni stromů“ (L 3, 9) a přicházející Mesiáš má lopatu v ruce, „aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky, ale plevy spálí ohněm neuhasitelným“ (L 3, 17). Mesiáše tedy vnímal jako přicházejícího soudce, který na zemi vykoná definitivní soud. Soud však stále nepřicházel, on seděl ve vězení a Ježíš přinášel lidem uzdravení, vysvobození a bral na milost hříšníky. To Jana přivádělo k vnitřní nejistotě. Neměl ale možnost si vše ověřit sám a nemohl se s Ježíšem setkat osobně. Poslal za ním dva své učedníky, aby se ujistil, zda je Ježíš oním prorokovaným Mesiášem. A Pán v ten čas uzdravil velké množství lidí a mnoho z nich vysvobodil z moci zlých duchů, takže se tito dva Janovi učedníci stali očitými svědky Mesiášova mocného působení. A Ježíš Janovi odpověděl citacemi starozákonních proroctví, které se vztahovaly k mesiášské době a mocným skutkům, které měly nastat. A jeho učedníci měli potvrdit, že Ježíšova služba toto vše zahrnuje.
I do našich životů se mohou vkrádat pochybnosti, nejistota či dokonce rozčarování. V pokoře to všechno na modlitbách předkládejme našemu Pánu. On dává ze všeho svým dětem východisko.
Miroslav Čížek (Olomouc)
