Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok. Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé. (Kaz 7, 21-22)
V knize Přísloví je verš, který říká, že mnohé mluvení nebývá bez přestoupení. (Př 10, 19) Snad každý z nás najde někde ve svém svědomí vzpomínku na situaci, kdy se toto slovo potvrdilo, ačkoliv měl předtím dobré předsevzetí mluvit jen o správných a dobrých věcech. A pak se to celé zvrtlo a přes vaše ústa přešla slova, která jste původně vůbec ani neměli v úmyslu vyslovit. A někdy to byla slova ne úplně povzbudivá, pěkná, která nepadla na úrodnou půdu, nepřišla zrovna vhod a možná i ublížila, zranila. Jak rádi bychom je pak vzali zpět, ale bylo pozdě litovat, ona už mezitím vykonala své.
Proto si nevšímejme všech řečí, které vedou druzí, ať neslyšíme něco, co pro nás není tak úplně dobré. Neboť zlý okolo obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. (1Pe 5, 8) Stačí jedna věta vytržená z kontextu, která nás „rozhodí“, a pak jsme my vytrženi z pokoje, který máme, jsme-li soustředěni na důležitější témata, než jsou lidské řeči – na věci našeho Pána. Jestliže budeme blízko Něho, získáme Jeho nadhled a vyvarujeme se zbytečnému trápení a nalezneme i moudrost. A pokud přece jenom někdy zaslechneme něco nepatřičného, vzpomeňme na slova evangelia Jana 8, 7: „Kdo je bez hříchu, ať první hodí kamenem“ a odpusťme!
Renata Balášová (Vsetín, stanice Valašské Meziříčí)
