Slova života - zamyšlení na každý den

1.9.2020

Největší Boží přikázání

Ježíš odpověděl: „První (přikázání) je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný Pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“ (Mar 12,29-31)

Mnozí křesťané zužují Boží přikázání na Desatero, jako by s jeho dodržováním mohl člověk ve svém křesťanském životě vystačit. Pán Ježíš však na otázku, které přikázání je první (ze všech nejdůležitější), odpověděl citováním rovnou dvou přikázání, a ne přímo z Desatera. (5Moj 6,4-5 a 3Moj 19,18). Obě uvedená přikázání zdůrazňují vztah lásky; milování Boha a milování lidí. A to je vlastně smysl všech přikázání. Ježíš řekl, že na těchto dvou spočívá celý Zákon i Proroci (Mat 22,40). Lze to také říci tak, že láska k Bohu a k lidem je duchem všech Božích přikázání, i těch, u kterých v doslovném znění slova o lásce nejsou.

Základem křesťanství (a stejně tak i židovství) je láska – milování Boha a lidí. Kdo tohle nepochopil, míjí podstatu věci. Marně přináší oběti, dává desátky, vyšperkovává liturgii, vyznává správné učení, horlí za duchovní dary. Apoštol Pavel to vyjádřil velmi důrazně: I kdybych měl velké duchovní dary, všecko poznání a velikou víru, ale lásku bych neměl, nic nejsem (1Kor 13,2). Všechny negativní lidské vlastnosti jsou popřením lásky, kterou od nás žádá Bůh. A naopak, všechny pozitivní vlastnosti vycházejí z lásky. Bůh od nás nežádá pouze poslušnost, podřízení se mocnému Bohu. Očekává od nás lásku. Jenom v lásce mohou být Boží přikázání lehká, a dokonce rozkošná (Mat 11,30).