Potom řekli jeden druhému: „Nejednáme správně. Tento den je dnem dobré zprávy, a my mlčíme. Jestliže budeme čekat do svítání, dopadne na nás vina. Nuže, pojďme a oznámíme to v královském paláci.“ (2Kr 7, 9; CSP)
Tento text i celou 2Kr, můžeme nazvat jako knihu otroctví nejtěžšího kalibru v dějinách Izraele. Aramejský král Ben-hadad se svým vojskem již dlouhou dobu obléhal Samaří, kde nastal nesnesitelný hlad. Dnešní text je zvláštní v tom, že se zajímá o čtyři malomocné lidi. Jsou to nemocní lidé, kteří se nesmí a nemohou setkávat se zdravím obyvatelstvem okolních měst, a přesto je Bůh používá k záchraně celého Samaří. Sami malomocní jsou zděšení, co se děje, ale jsou donucení danou situací, aby se rozhodli jak dál. Nejsou v těžkých okamžicích sami, ale Bůh řídí jejich myšlenky, jak se mají nechat použít pro dobrou věc, která byla záchranou pro tehdejší město. V době, kdy nepřátelské vojsko obklíčilo celé město a čtyři nemocní malomocenstvím se tisknou u městských hradeb, kde je čeká jistá smrt, se mezi sebou radí, jak uniknout té těžké hrozbě; vnímáme, že jim jejich životy nejsou lhostejné. Zvažují každou příležitost, která jim pomůže k záchraně. Příležitost, která jim mohla zachránit život, byla velmi malá, ale byla větší než zůstat a čekat na pomoc od izraelského krále. Riskují, ale přesto jdou do nepřátelského obležení. Když přijdou na okraj tábora, tak jsou v úžasu nad pohledem, který se jim naskytl. Tábor je vylidněný. Okamžitě se chopí příležitostí a využívají ve svůj prospěch jak jídlo, tak drahé věci. Když mají již všeho dostatek tak, jsou danou situací zasažení a mluví jeden k druhému: „Nejednáme správně. Tento den je den dobré zprávy a my mlčíme. Nuže, pojďme a oznámíme to v královském paláci.“ (2Kr 7, 9) Když se izraelskému králi donesla tato úžasná zpráva, král nechtěl zprávě věřit. Po naléhání svého podaného pošle posledních pět koní, které jim ještě zbyli, ať prozkoumají, co se stalo. Když projedou celý nepřátelský tábor, tak jsou také v úžasu nad tím, co se to stalo, nad Boží nadpřirozenou záchranou celého města Samaří. Vlastně všech kromě královského kapitána, který nevěřil Božímu slovu. Jaké poučení plyne pro nás dnes? Buďme těmi, kteří věříme a plníme Boží nařízení za všech okolnost. Bůh nám v Pánu Ježíši Kristu nabízí pomoc v každé situaci, ve které se nacházíme. Záleží na každém jednom z nás, jak přijímáme Boží plán záchrany, který máme v Jeho Synu, Pánu Ježíši Kristu.
Štěpán Hrůza (Žatec)
