Slova života - zamyšlení na každý den

16.9.2020

Není důvod k malomyslnosti

Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: „Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo“? (Iz 40,27)

Národ izraelský byl v babylónském zajetí a měl pocit, že je Bohem opuštěn. Návrat domů se jevil jako nemožný. Zůstaly už jen vzpomínky na domov, ale bylo to jako vzpomínky na mladost, která se už nikdy nevrátí. A do toho promlouvá prorok Boží poselství o návratu, které zní jako neuskutečnitelný sen. Proto prorok nejdříve v této 40. kapitole mluví o Hospodinu, který je neomezený ve své síle, pro kterého nic není nemožné. On je Stvořitelem všeho, Pánem národů, On také dává sílu slabým a zemdleným: „Ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“ (v. 31)

Nejednou se ocitáme v situaci, kdy se za něco dlouho modlíme s vědomím, že se modlíme za dobrou věc, ale vyslyšení modliteb stále nepřichází. Pokud věříme v neomezenou Boží moc, pak zůstává jen vysvětlení: Bůh mne neslyší nebo nemá zájem mi pomoci. Své úvahy pak můžeme ještě rozvíjet dále: Bůh mne nemiluje, nejsem pro Něho důležitý, moje prosba je moc troufalá, já si to nezasloužím.

Právě do takové situace zaznívá Boží poselství: Proč takto mluvíš? Bůh má přece svou cestu, své řešení i svůj čas. Boží odpověď nemusí být podle našich představ a nemusí být tak rychlá, jako je naše přání. Možná ve chvíli, když si budeme myslet, že vše je marné, že je zbytečné se za to modlit, právě tehdy má Bůh již připravené řešení a začne jednat. On slyší a nic pro Něho není nemožné.