Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: „Nemám v nich zalíbení“. (Kaz 12, 1)
Dejte si tu práci a přečtěte si opravdu celý text z Kazatele 12, 1-7. Je zde vyobrazen obraz stáří každého člověka. To čeká mnohé z nás. To je asi jediné, co náš Spasitel neprožil – stáří. Nemyslím si, že by nám v tom nerozuměl. Stvořil nás i stáří, ten podzim a zimu života. Někdy jej nesmyslně odmítáme jako něco, co nemá být součástí našeho života. Vždyť je ale součástí. JARO, LÉTO, PODZIM i ZIMA jsou roční období provázána silnými společnými provazy a jedno bez druhého nefunguje. Podzim i zimu nemáme rádi, protože ony ukáží naši práci a ovoce v předešlých obdobích, a to někdy nechceme vidět. Nechceme vidět, že jsme si žili pro sebe, a ne pro Pána. Nebyli mu vždy k dispozici v práci a službě a vymlouvali se na vše možné. Víte, ono stáří přesně odhalí a ukáže, do čeho a jak jsme investovali, z čeho stavěli. Ve stáří totiž toho člověka v nás nebudeme moci změnit, už na to jednoduše nebudeme mít sílu, jak duchovní, tak fyzickou. A smysly nás pomalu začnou opouštět. Zatmí se slunce, začnou se třást strážcové domu, mužové zdatní se zkřiví, mlčky nechají práce, kdo hledí z oken, toho obestře temnota, ztiší se hlas mlýnku, zpěvy budou znít přidušeně, člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě.
Apoštol Pavel učil, že je důležité doběhnout až do cíle, a tak se nebojme podzimu a zimy života. Již dnes upřímně přehodnoťme to, jak a komu žijeme a zda se to projeví na podzimu a zimě našeho života. Tam už nic moc nezměníme. Proto: „Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny.“
Martin Jindra (Aš)
