Přesto teď nevěříte Hospodinu, svému Bohu, který chodí cestou před vámi, aby vám vyhlédl místo k táboření, a ukazuje vám cestu, po níž máte jít, za noci v ohni a ve dne v oblaku. (Dt 1, 32-33)
Když Izraelci na své cestě do země, kterou jim Bůh slíbil, přišli k Emorejskému pohoří, Mojžíš vybral dvanáct mužů, aby šli a tuto zemi prozkoumali. Neudělal to však na Boží pokyn. Bylo to přání lidu. Boží příkaz byl jasný: „Hleď, Hospodin, tvůj Bůh, předal tu zemi tobě. Vytáhni a obsaď ji, jak ti poručil Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs.“ (v. 21) Boží plán byl, aby šli rovnou do boje a tu zemi obsadili. Měli věřit, že jim ji Bůh ze své milosti a moci dá.
Ale Izraelský lid na to neměl dost silnou víru. Chtěli si věci nejprve prozkoumat, obhlédnout, osahat, jít tam až na základě vlastního poznání a úsudku. Vypadalo to jako moudré rozhodnutí, ale mělo to velmi zhoubný dopad. Mojžíš povolil lidu tuto odbočku a výsledek známe. „Země, kterou nám dává Hospodin (dosud to vypadá nadějně!), náš Bůh, je dobrá.“ (v. 25) Ale pozor: jsou tam obři, Anákovci, města veliká a opevněná až k nebi. To nemůžeme zvládnout! Proč nám to Bůh dělá?! To jsme mohli zůstat v Egyptě. Emorejci nás tady vyhladí!
Ani Mojžíšovo povzbuzování pak nestačilo na strach, paniku, hrůzu a ztrátu důvěry v Hospodina. Nezabralo ani připomínání toho, jak jim Bůh dosud pomáhal, byl s nimi, staral se o ně, ukazoval jim cestu ve dne v noci, chránil je.
Velmi rychle zapomněli na to, jaký je Bůh ve své milosti, lásce i moci. Zapomněli, že Pán Bůh sám je zárukou jejich vítězství.
Co máme dělat my, když čelíme problémům a těžkým výzvám v našem životě, abychom neztráceli odvahu víry? V listu Židům 12,1-2 máme odpověď: máš kolem sebe obrovský oblak úžasných svědků víry, kteří věřili i v neskutečně obtížných a lidsky nemožných situacích. Nech se povzbudit jejich vírou v Boha, je ověřená po tisíciletí. Bůh se k nim vždy přiznával. Ale ty sám udržuj svůj pohled zaměřený na Pána Ježíše Krista, který vede tvoji víru od začátku až do konce. V něm vidíš, jak je Bůh neskonale věrný – dal svého jednorozeného Syna i za tebe. Jak by ti spolu s ním nedal všechno, co ti slíbil?
Jestliže tedy zápasíme s vlastní skleslostí a vytrácí se nám pevná důvěra v Boha, připomínejme si, že všemohoucí Bůh je věrný (a vždycky byl). A držme se jeho slibů, které nám ve svém Slově dává ohledně naší budoucnosti. Nepochybuj, ale věř!
Pavel Coufal (předseda Výkonného výboru BJB)
