Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého. (Kaz 4, 17)
V úvodním verši čteme dost drsnou věc: že dělat něco v Božím domě ještě nemusí být správně. Naopak – někdy můžeme být hlupáci. Proč? Protože když děláme věci automaticky, bezmyšlenkovitě, může se nám z toho vytrácet pravý smysl. Když jednáme automaticky místo naslouchání Bohu, můžeme se s ním minout.
S čím chodíme do Božího domu? Třeba myslíme na vše možné, máme své starosti, možná chodíme i s obavami, s kým se tam potkáme, co se tam bude dneska dít, možná s myšlenkou, že musíme něco domluvit, s někým se potkat, něco vyřídit… Mnohdy chodíme nepřipraveni, nebo připraveni na něco úplně jiného než na setkání s Bohem. Žalmista říká: Zaradoval jsem se, když mi řekli: „Půjdeme do Hospodinova domu!“ (Ž 122, 1) Proč? Protože v Božím domě dochází k setkání s živým Bohem a k obecenství Božího lidu – svatých.
Připrav se a ztiš se před setkáním s Hospodinem. Myslím, že to neznamená zapomenout na svoje starosti – ale spíš přicházet i s nimi a přinášet je Pánu.
Když přicházíme do Božího domu, přicházejme s očekáváním, že se setkáme s Hospodinem. Hledejme jeho a buďme pohotoví ke slyšení – protože jen když nasloucháme Bohu, můžeme se od něj něco dozvědět.
Jiří Tomeš (Teplá)
