Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu… Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. (Jk 1, 19 a 26)
Paměť je neuvěřitelný Boží dar. Často si ani neuvědomujeme, co všechno v ní máme uložené. Někdo si pamatuje číslo své kreditní karty, telefonní čísla svých blízkých, data narození členů rodiny, cestu do práce nebo do školy a zpět, co se stalo loni v tento den, kdo má dnes svátek nebo dokáže odříkat mnoho biblických veršů nebo básní. Přesto dokážeme rychle zapomínat. Vzpomenete si třeba, co jste v neděli slyšeli za kázání? O čem bylo? Jakub nám dnes v jednom ze známých veršů Písma připomíná, abychom Slovo nejen slyšeli, ale také podle něho jednali. (Jk 1, 22)
A také nám Boží slovo sděluje, co si máme dobře pamatovat – abychom byli pomalí k mluvení a hněvu a dokázali ochotně naslouchat. Rádi mluvíme, ale málo se ptáme. A když už druhého posloucháme, tak často z povinnosti, napůl ucha nebo to nevydržíme a skočíme mu do řeči. Láska k druhému se ale projevuje i tím, že jsme schopni mu dát svoji plnou pozornost a vyslechnout, co má na srdci. Pochopit druhého člověka totiž nemusí být vždy snadné a vyžaduje to mnoho úsilí. A když už si budeme dávat pozor na to, co druhý říká, zkusme si to také pamatovat. Jistě z toho budou mít naši blízcí radost a my jim tím dáme najevo, že si jich vážíme. Pokud ale mluvíme a nenasloucháme, můžeme tím napáchat velké škody a zranit je. Stejně tak, když nedokážeme kontrolovat svůj hněv. Splašený jazyk dokáže ublížit stejně jako splašený kůň. Prosme Ducha svatého, aby nám dal milost se ovládat a říkat to, co se mu líbí. (Ef 4, 29; Ko 4, 6)
Co si to mám dnes pamatovat?
Tomáš Kratochvíl (Brno)
