Slova života - zamyšlení na každý den

14.8.2020

Neváhej a dej se pokřtít

Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů. (Sk 22,16)

Saul, horlivý pronásledovatel židů vzývajících Ježíše Krista, byl skrze zjevení Ježíše zastaven u Damašku. Teď si mohl uvědomit hrůzu svých hříchů vůči Ježíši i vůči jeho následovníkům. Dostal jedinečný důkaz o Mesiáši Ježíši, a přesto váhal se křtem. Proč asi? Určitě ne proto, že by mu tento zázrak nestačil. Další slova o obmytí jeho hříchů naznačují, proč se křtem váhal. Může mu být odpuštěno, že pronásledoval Ježíše i jeho následovníky? Ano, může – takové bylo poselství pro váhajícího Saula.

Apoštol Jan napsal: „Jestliže doznáváme své hříchy, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1J 1,9) Bůh odpouští ne do nějaké míry, ale každý upřímně vyznaný hřích. Taková je Boží milost! Bůh nabízí skrze oběť Ježíše Krista i odpuštění těch hříchů, které nemohly být odpuštěny skrze Mojžíšův zákon (Sk 13,38).

Váhání nad křtem však může nastat i z jiných důvodů. Je to vůbec nutné? Nebylo by to znevážení všeho dosavadního, čemu jsem dosud věřil a co jsem vyznával? Takto uvažují někteří lidé, kteří nemají saulovskou minulost, ale naopak věří a žijí podle křesťanské tradice. Není pak křest na vyznání víry negací vlastního křtu jako nemluvněte? Není pak druhý křest tzv. překřtíváním? Ale i Bible zmiňuje druhý křest, a to v Efezu. Tam Pavel pokřtil ve jméno Pána Ježíše ty, kteří již dříve byli pokřtěni křtem Janovým (Sk 19,5). Byl to pro ně druhý křest, ale s jiným poznáním a hlavně s osobním vztahem k Ježíši Kristu.