Nevydáš proti svému bližnímu falešné svědectví. (Dt 5, 20)
Občas nás někdo osloví, jak je to s desaterem přikázání. Pro nevěřící je to deset zákazů, co my křesťané nesmíme udělat, aby se na nás “pámbu“ nehněval. A ještě nám nenapráskal bičem, že jsme něco z toho pokazili. Těžko se vysvětluje, že Bůh nestojí s bičem, čekajíc, až uděláme chybu a v něčem z těch deseti „zákazů“ selžeme a jednu dostaneme.
Desatero je deset dobrých rad. Tohle nemusíš dělat. Já nestojím jako hlídač a jednu ti za neuposlechnutí nelísknu po zádech.
Když se ti to někdy nepovede a neposlechneš, následky si poneseš jen a jen ty sám. Nemusím ti ještě přikládat rány a kopance – to by řekl Bůh.
Nebudeš lhát. Za 19 let, co vedeme skautský oddíl, se vystřídalo mnoho dětí. A pár jich v něčem vyčnívalo – vybavím si je i dnes. Některé, hned první odpověď na otázku, vybalily lež.
Čistil sis zuby? Jo! Dýchni na mě. Vlastně neee… A to bylo třeba 90% jeho odpovědí. Žádný div, že nebyl mezi dětmi a vedoucími moc oblíbený. Nesl si ovoce svých rozhodnutí. Pak byly děti, u kterých bylo jasně vidět, jak v hlavičkách kalkulují, co se víc vyplatí. Lhát, nebo s pravdou ven. No a pak ty, které mluvili z 90% vždy pravdu. A tak je to i s námi. Poslechneme Boží rady a poneseme si buď to dobré, nebo špatné ovoce našich rozhodnutí?
René Jirout (Cvikov)
