Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní. (Ž 103, 1–2)
Při zpěvu písně „Sečti dary, které Pán Ti dal“ mám vždy tak trochu špatné svědomí. Hned se mi vybaví dlouhý seznam hmotných i nehmotných darů, které jsem od Boha dostala a nejsem za ně dost vděčná. Žalm z dnešního čtení nás vede ještě dál. Nezapomínat na žádné Boží dobrodiní. Na kolik Božích darů nebo také prokázaného milosrdenství Bohem, zapomínáme. Největším dobrodiním je odpuštění hříchů…, „On ti odpouští všechny nepravosti“(v. 3). Jsem žalmistovi vděčná, že je tam to slovo „všechny nepravosti“ a ne „jen některé nepravosti“. Pán Bůh mi skrze oběť Pána Ježíše odpustil všechny hříchy, a co víc. Nikdy mi je nepřipomene. A jak si mám vysvětlit slova „ze všech nemocí tě uzdravuje“ a „tvé mládí se obnovuje jako mládí orla“, když mě toho tolik bolí a na pohled je vidět, že mládí je také pryč? To se dozvídám v Bibli, která je dalším dobrodiním od Boha. V Žalmu 92, 14-16 se píše: „Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není.“ A v Římanům 8, 28 čteme: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha...“ Žalm 103 končí příkazem: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu“ a stejně tak autor zmiňované písně přikazuje v refrénu: „a tvém srdcí, musí zaznět píseň chval.“ Toužím z celé duše spolu se žalmistou dobrořečit Hospodinu. Přidejte se také.
Jiřina Vimpelová (Žatec)
