Slova života - zamyšlení na každý den

24.9.2020

Nezměrné Boží milosrdenství

Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné. Oni se však vzpírali a trápili jeho svatého ducha, proto se jim změnil v nepřítele, sám bojoval s nimi. (Iz 63,9-10)

Je to dojemné vyznání Boží lásky ke svému lidu. Bůh je jako otec, který nosí na ramenou své milované dítě a každé trápení dítěte je i jeho trápením. Takový je Bůh – nemá zálibu v trápení člověka. A jestli předtím Bůh Izrael zachraňoval, nebylo to proto, že by Izrael byl poslušným a zasloužil si to; byla v tom Boží láska, jeho shovívavost. Avšak proč se jim pak stal nepřítelem? Protože i shovívavost má své meze; má sloužit jako důkaz Boží lásky a milosrdenství, ale svým stálým promíjením nemá člověka utvrzovat v beztrestnosti a stálé neposlušnosti. Izrael tehdy naplnil takovou míru svých hříchů, že Bůh musel tvrdě zakročit, aby se vzpamatovali.

Stále však zůstává skutečností, že Bůh je milosrdný. Nemá zákonického ducha, kdy za každé provinění je určen příslušný trest. Po potopě se Bůh rozhodl, že nebude zlořečit zemi kvůli člověku, i když každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý (1Moj 8,21). On ví o lidské slabosti a mnoho člověku promíjí; určitě víc, než dokážeme my lidé. Bez jeho milosti by již neexistoval Izrael, ani církev, ani lidstvo. I když trestá, dává vždy příležitost k návratu, obnovení vztahu, očištění od hříchu i vysvobození z otroctví hříchu. Tato nabídka není jen pro Izrael a církev, ale pro každého.

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)