Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. (Dt 5, 11)
Ti, kteří znají zpaměti Desatero, většinou třetí Boží přikázání znají v dřívějším překladu: „Nevezmeš jména Božího nadarmo.“ Je to překlad doslovnější, ale žel, svádí k představě, že porušení tohoto příkazu je pouze neuctivé a nadbytečné používání Božího jména. Toto Boží přikázání má však mnohem širší význam.
To, co vnímáme nejčastěji, je neuctivé používání Božího jména. Slyšíme to denně od mnoha křesťanů, i od ateistů. Zvolání Božího jména v úleku, v údivu, v ohrožení, ale nejčastěji jen tak ze zvyku, bez přemýšlení. Jak je to neuctivé a přímo bezbožné!
Jako velmi závažné porušení tohoto přikázání Izraelité vnímali používání Božího jména ke kouzlům. Pravděpodobně to byl prvotní význam tohoto přikázání, a proto je k němu připojeno vážné varování Božího trestu. Konkrétní případ takového zneužití se dovídáme z Bible: „Také někteří židovští zaříkávači, kteří cestovali od města k městu, pokusili se užívat ke svému zaklínání jména Pána Ježíše.“ (Sk 19,13) Jejich pokus byl nejen neúspěšný, ale také na něj tvrdě doplatili.
Poměrně častý způsob zneužití Božího jména bývá slovy: „Bůh mi řekl,“ „Ježíš mi ukázal,“ „Mám poselství Boží.“ Nepochybuji o tom, že k nám někdy opravdu takto Bůh mluví. Ale opravdu takto mluví ve všech případech, kdy to tímto způsobem člověk prohlašuje?
Další způsob zneužití Božího jména je jeho neupřímné používání. Ježíš varoval: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ (Mt 7,21) A co to nadměrné používání Božího jména, třeba i v modlitbě? Když Ježíš učil své učedníky modlitbě, začal modlitbu oslovením „Otče náš“ a dál již pokračuje osobním zájmenem. Nejednou však slyším modlitby, kde i v každé druhé větě je oslovení „Pane“ nebo „Ježíši“.
Pane Bože, nauč nás pravé úctě k tvému jménu, ale také k pochopení moci tvého jména.
Milan Kern (Blansko)
